IV. Formy parodontitidy

Náš článek však není studijním textem pro studenty stomatologie, ale je určen široké veřejnosti, která má hlubší zájem pochopit složitost tohoto nepříjemného onemocnění. Onemocnění, kterým trpí třetina lidí starších 35let a které může významně snížit kvalitu jejich života v případě ztráty zubů.  Proto novou klasifikaci uvádíme v úvodu a v článku samotném se držíme původně platné klasifikace s tím, že nové dělení okrajově zmiňujeme.

Parodontitida dospělých (AP) byla nově nahrazena termínem chronická parodontitis, protože se ukázalo, že se vyskytuje i u dospívajících, skupina parodontitid vyskytujících se v mladém věku (PP, LJP, RPP) byla souhrnně přejmenována na agresivní parodontitidu. Forma refrakterní parodontitis (RP) byla zrušena vzhledem ke značné rozdílnosti s tím, že parodontitidy nedpovídající na léčbu, budou dle svého průběhu zařazeny do nových forem. Nové dělení se více věnuje parodontitidám, které  jsou projevem celkového onemocnění, které také může být příčinou destruktivních změn parodontu.  

Dřívější rozdělení forem parodontitid, kterého se držíme v tomto článku, bylo tedy nově modifikováno na tyto formy:
I.   Chronická parodontitida (dříve AP)
II.  Agresivní parodontitida (dříve PP, RPP, LJP)
III. Parodntitida jako projev celkových onemocnění (krevní choroby a genetické choroby,  
IV. Nekrotizující onemocnění parodontu (vzniko sloučením ulcerózní gingivitidy zmíněné v článku o gingivitidách a ulcerózní parodontitidy, často je však projevem infekce HIV)
V.  Abscesy parodontálních tkání (absces je součástí průběhu některých parodontitid, protože však vyžaduje speciálné léčebný přístup, byl zařazen zvlášť)
VI. Parodontoitis spojená s endoteliálními lezemi.

Dřívější dělení zahrnovalo:

1) Parodontitida dospělých (angl. Adult Periodontitis, AP)

Dnes podle nové klasifikace bývá nazývána jako chronická parodontitis, protože se vyskytuje i u mladistvých. Je to forma, která se vyskytuje nejčastěji – asi v 90-95 % případů, většinou po 30. roce života. Začíná jako gingivitida kolem 15. roku života, zánět postupně přechází z měkkých tkání dásně hlouběji na závěsný aparát zubu a stav se mění na parodontitidu. Může napadat jednotlivé zuby i celé skupiny zubů či celý chrup. Proto se dle nové klasifikace dělí na formu lokalizovanou a generalizovanou. Začíná zpravidla v horní čelisti. Příčinou je i zde plak obsahující velké množství škodlivých baktérií. Plak se u rozvinutého onemocnění už nenachází jen na dásni a krčcích zubů, ale také v tzv. parodontálních chobotech. Jedná se o prohloubený „dásňový žlábek“ - prostor mezi dásní a zubem, který je již pro čištění těžce přístupný. Probíhá pomalu, při hloubce parodontálních chobotů 3-5 mm se středním indexem krvácení a trvalým úbytkem závěsného aparátu zubů, ztrátou tzv. attachmentu a ubýváním alveolární kostí. Postupná destrukce parodontu se projevuje viklavostí zubů až po jejich úplné uvolnění.

• Stupeň závažnosti onemocnění je dán hloubkou parodontálního chobotu.
• Je charakteristická zvýšená přítomnost parodontálních patogenů.
• Kouření je faktorem podporující progresi onemocnění.
• Diagnostikovaný stav se dá relativně dobře dlouhou dobu udržovat, jestliže k pravidelným zubním léčebným zásahům přistoupí také každodenní svědomitá spolupráce pacienta v podobě dokonale prováděné hygieny ústní dutiny!!!!

Pokud jde o mikroorganismy, nalézáme u této formy onemocnění především: gramnegativní anaerobní bakterie, Treponema, Prevotella, Porphyromonas ginigivalis, Bacteroides forsythus, Peptostreptococcus micros, Campylobacter rectus, Actinobacillus actinomycetemcomitans, Eikenella corrodens, Fusobacterium, Selenomas, Eubacterium.

Skupina parodontitid vyskytujících se v mladém věku byla, jak již bylo výše uvedeno, souhrnně přejmenována na agresivní parodontitidu, dříve zahrnovala níže popsané RPP, LJP a PP

2) Rychle progredující parodontitida (angl. Rapidly Progressive Periodontitis, RPP)

Ještě starší název byl je parodontitis marginalis progressiva. Rozlišení od chronické parodontitidy je nejisté, spočívá pouze v rychlosti průběhu destrukce závěsného aparátu zubů, většinou je nelze primárně diagnosticky odlišit a proto byla tato forma zařazena pod agresivní parodontitidy.

• Často se vyskytuje po přestálé juvenilní parodontitidě (viz. níže), a to ve věku 20-35 let.
• Frekvence výskytu je 1-8%.
• Postihuje všechny zuby a vyznačuje se větším počtem aktivních atak.
• Masivní úbytek alveolární kosti, ztráta attachmentu (může to být i 9-12 mm během 6 měsíců!!).
• Dásně silně krvácivé s dalšími projevy zánětu.
• Vysoká koncentrace parodontálních patogenů a spirochet.
• Vyskytuje se také u HIV pozitivních pacientů jako „HIV-associated periodontitis“.

Pokud jde o mikroorganismy, nalézáme u tohoto onemocnění především tato druhy: Actinobacillus actinomycetemcomitans, Porphyromonas gingivalis, Bacteroides forsytus, Campylobacter rectus, Eikenella corrodens.

3) Lokalizovaná juvenilní parodontitida (angl. Localized Juvenile Periodontitis, LJP)

Touto formou, dnes také řazenoou pod agresivní parodontitidy, trpí mladiství na počátku puberty, a to asi ve frekvenci výskytu 0,5%. Nemoc často začala již v mléčném či smíšeném chrupu jako níže uvedená prepubertální parodontitida. U dívek se vyskytuje častěji.

• Postihuje jinak zdravé mladistvé pacienty ve věku 10-20 let.
• Má obzvlášť rychlý průběh.
• Masivní ústup parodontu a tvorba hlubokých parodontálních chobotů u oblasti špičáků a stoliček.
• Za hlavní parodontální patogen se pokládá anaerobní Actinobacillus actinomycetemcomitans, který se po zjištění dá poměrně spolehlivě odstranit s pomocí antibiotik - buď doxycyclinem, nebo kombinací amoxycillinu a metronidazolu. Tato kombinace je však často spojena se závažnými vedlejšími účinky (alergie, poruchy v oblasti žaludku a střev). Vypadá to, že antibiotika novější skupiny - fluorchinolony, mají stejně dobré výsledky a nemají tyto nevýhody.
• Hlavní parodontální patogen má vysoký potenciál přenosu. Členové rodiny a další osoby v těsném kontaktu s nemocným potřebují dobrou profylaxi infekce (full mouth desinfection).

4) Prepubertální parodontitida (angl. Prepubertal Periodontitis, PP)

Dnes opět k agresivním parodontitidám řazená forma. Velice vzácně se vyskytující onemocnění závěsného aparátu zubů mléčného nebo smíšeného chrupu ve věku 4-10 let. Vedle genetických faktorů je zde silně zvýšená přítomnost parodontálních patogenů. Tato forma napadá především řezáky a premoláry dětí a mladistvých, kteří jsou jinak celkově zcela zdraví.

2) Refkrakterní parodontitida (angl. Refractory Periodontitis, RP)
Tato parodontitida vzdorující léčbě byla novou klasifikací pro rozdílnost podmínek a okolností pro stanovení této diagnózy zrušena a rozdělena do nově stanovených skupin. Jako refrakterní parodontitida se dříve označovala těžká, obtížně léčitelné forma chronické parodontitidy dospělých (viz.1). Patřily sem ale také agresivní formy parodontitid u mladých osob. Vyznačuje se zejména odolností vůči léčbě konvenčními metodami. Rychlá destrukce parodontu. Bez podání speciálních antibiotik, které působí proti parodontálním patogenům, nebylo většinou možné zuby zachránit.

• Navzdory důkladné a dlouhodobé léčbě dochází k destrukci parodontu.
• Ztráty jednotlivých zubů nebo i skupin zubů.
• Silně zvýšená přítomnost parodontálních patogenů.
• Kromě extrémně pečlivě vykonávané hygieny ústní dutiny a důkladného odborného čištění povrchu zubních kořenů a parodontálních chobotů se doporučuje – po otestování citlivosti využití antibiotik k eliminaci parodontálních patogenů.

Pokud jde o mikroorganismy, nalézáme u tohoto onemocnění především: Actinobacillus actinomycetemcomitans, Porphyromonas ginigivalis, Prevotella intermedia, Bacteroides forsytus, Campylobacter rectus, Peptostreptococcus micros, tyčinky z žaludečního a střevního traktu, Candida.

K onemocněním parodontu patří také:

Atrofie parodontu, dnes nazývaná gingivální recesy. Jinak též involutivní parodontopatie. Jde o léčebně nezvladatelné ubývání závěsného aparátu zubů s následnou ztrátou zubů, a to bez sebemenší stopy zánětu. Příčiny jsou dány věkem a geneticky.

Průběh parodontitidy může být modifikován také celkovým stavem a celkovými onemocněními, které  sice destrukci parodontu přímo nezpůsobují, významně však mohou průběh parodontózy urychlit nebo zhoršit jeho závažnost. Dásně a ústní sliznice bývá označována také jako jakési „zrcadlo těla“. Mnohá celková onemocnění mají totiž vliv na sliznici ústní dutiny nebo parodont. Jde např. imunitní onemocnění, nedostatečnou výživu s projevy nedostatku vitamínů, metabolické choroby (např. špatně léčenou cukrovku), nadužívání alkoholu, kouření, vedlejší účinky léčiv (např. kalciových blokátorů při léčbě vysokého krevního tlaku), různá virová onemocnění (např. herpes nebo HIV).

Každé dělení forem nemoci má řadu nepřesností a sporných momentů, které možná budou odstraněny časem, kdy si nově získané poznatky vynutí provedení dalších změn.