Obráběním kovů k zubní náhradě

Poměrně málo lidí ví, jak se vlastně zubní náhrada vyrábí. Proslulé "vyndavací zuby" (odborně "totální snímatelná náhrada"), které můžeme nejčastěji vidět u dříve narozených a již zcela bezzubých spoluobčanů, se běžně vyrábějí ze speciálních dentálních pryskyřic neboli plastů a v souvislosti s obráběním kovů se jimi tedy prozatím nebudeme zabývat. Ovšem zubní náhrady, které se napevno lepí neboli cementují na zbytky původního chrupu, tedy "korunky" a "můstky", jsou nejčastěji vyrobeny z kovového základu, překrytého speciálním plastem nebo dentální keramickou hmotou (odborně metalokeramikou – tedy keramikou určenou pro napalování na kov).

Výroba zubní náhrady je poměrně zdlouhavý a technologicky náročný proces, který mimo jiné vyžaduje též trpělivou spolupráci pacienta. Navzdory častému přesvědčení neexistují žádné prefabrikáty, které se prostě jenom trochu přizpůsobí a vrazí se do pusy. Umělý chrup se musí zhotovovat individuálně a přesně "na míru" každému pacientovi. V případě fixních neboli pevných náhrad zubní lékař nejprve přesným broušením vhodně upraví tvar již nefunkčního zubu nebo zubů. Poté pomocí speciální rychle tuhnoucí a vysoce pružné hmoty pořídí přesný otisk upraveného chrupu, který předá zubnímu technikovi do zubní laboratoře. Zubnímu technikovi poslouží otisk jako forma k výrobě trojrozměrného modelu pacientova chrupu, který odlije ze speciální tvrdé sádry, jak můžete vidět na obrázku. Poté z vosku vyrobí model kovové konstrukce budoucí korunky či můstku. Voskový model pak v kyvetě (vypalovací nádobka na výrobu formy) zalije do tuhnoucí žáruvzdorné hmoty. Ve vypalovací peci pak voskový model působením několikasetstupňové teploty uvnitř žáruvzdorné hmoty bezezbytku shoří a do vzniklé dutiny (vzniklé formy ze žáruvzdorné hmoty) se pomocí tzv. licího přístroje nalije roztavený kov. Po zchladnutí žhavého kovu tak vznikne základ budoucí zubní náhrady – kovová konstrukce, která v podstatě tvoří tenký plášť kolem nabroušených pahýlů zubů. Odlitek konstrukce se dále musí jemně opracovat frézkami z ušlechtilé oceli nebo průmyslového diamantu. Opracovaný a vyleštěný povrch konstrukce se ještě chemicky nebo fyzikálně upravuje a teprve poté je připraven pro nanášení materiálů, které svým zabarvením a vlastnostmi imitují hmotu přirozeného zubu. Tyto velmi specifické technologické postupy, kdy se pracuje s přesností na desetiny až setiny milimetru, si podrobně popíšeme v některém z příštích vydání našeho časopisu. Nyní se blíže podíváme na materiály, ze kterých se výše uvedeným postupem vyrábějí kovové konstrukce fixních zubních náhrad, jejichž ukázky si můžete prohlédnout na obrázcích.

Není kov jako kov a pro zuby to platí zvlášť

Kovové konstrukce umělých korunek a můstků jsou buď zcela překryty materiálem, který imituje vlastnosti přirozeného zubu (někdy však může být u krčku umělého zubu z vnitřní strany ponechán z technických důvodů kovový proužek) nebo jsou tímto materiálem kryty jen na viditelné, to znamená na vnější ploše – zadní stranu umělého zubu pak tedy tvoří kov. V některých případech se však také zhotovují korunky pouze z kovu a to především z prostorových důvodů – to znamená tam, kde není mnoho místa pro několik vrstev různých materiálů, které mají nahradit část zubu. Celokovové náhrady se však z estetických důvodů dnes již zhotovují jen v zadních úsecích chrupu, které neodhaluje úsměv. Zlaté nebo stříbrné korunky (popřípadě kombinaci obou) na místě předních zubů můžeme ještě občas zahlédnout u našich ruských či ukrajinských přátel na věčné časy.
Vlastnosti kovové slitiny, ze které je vyrobena konstrukce, samozřejmě v určité míře ovlivňují celkové vlastnosti zubní náhrady. K výrobě kovových konstrukcí zubních náhrad se v moderním zubním lékařství používají výhradně vysoce ušlechtilé kovové slitiny, které se svými vlastnostmi hodí k zátěži v agresivním prostředí úst a jsou zdravotně nezávadné. Přesto je však dobré něco o nich vědět.

Zjednodušeně by se daly dnes existující dentální slitiny rozdělit do třech skupin:
1. Slitiny s obsahem zlata a platiny
2. Slitiny z vysokotavitelných ušlechtilých kovů (někdy je také uváděno – slitiny z obecných kovů)
3. Slitiny s obsahem stříbra

Zlato bylo prvním kovem, který se v dávnověku začal používat k opravám chrupu. Jeho staletími prověřené vlastnosti se pro použití v zubním lékařství ukázaly jako velmi vhodné. Pro vylepšení některých nežádoucích vlastností zlata, především jeho přílišné měkkosti, byly postupně vyvinuty speciální dentální zlaté slitiny, které dnes mají díky tradici pevné místo i v moderním zubním lékařství. V zásadě rozlišujeme:
- Zlaté slitiny určené pro překrytí (odborně fazetování) dentálními plasty, kterému se také říká "konvenční technika". Tyto drahokovové slitiny v průměru obsahují 50 % zlata, 20 % stříbra,12 % mědi a určité množství paladia.
- Zlaté slitiny určené pro napalování dentální keramiky (metalokeramiky), které musí odolávat vyšším teplotám, obsahují cca 70-80 % zlata, 11-18 % platiny a malé množství paladia a zinku.
Co se týče slitin z vysokotavitelných ušlechtilých kovů existují v podstatě dva základní typy :
- Chromkobaltové slitiny, které obsahují bezmála 70 % kobaltu, takřka 30 % chromu a malé množství molibdenu.
- Chromniklové slitiny mají v podstatě stejné složení jako slitiny chromkobaltové, jen místo chromu obsahují nikl.
Jsou to relativně nové slitiny, které vykazují velmi dobré vlastnosti a v moderním zubním lékařství se vlastně dnes využívají nejvíce. Zvláště chromkobaltové slitiny se z technologického i zdravotního hlediska osvědčily jako velmi univerzální a dnes již takřka úplně nahrazují dříve používané slitiny s obsahem stříbra.

Ten kov nebo onen kov?

Rozhodování ze kterého kovu bude zhotovena vaše zubní náhrady samozřejmě spočívá především na vašem zubním lékaři. Někdy je však pro lékaře nebo zubního technika velmi obtížné vybrat vhodný kov, který by byl kompromisem mezi pacientovými požadavky na cenu zubní náhrady a jeho laickými představami o kvalitním umělém chrupu. Proto je dobré něco o dentálních slitinách vědět a využít těchto znalostí pro snazší komunikaci s lékařem:
VVýhodou slitin s vysokým obsahem zlata je jejich staletími ověřená analergičnost (nevyvolávají alergické reakce). Nevýhodou je poměrně velká hmotnost (zlato je, jak známo, těžké) a také nemalá cena. Ceny zlatých slitin pro konvenční techniku (překrytí neboli fazetování plastem) se pohybují kolem 400 Kč za gram. U slitin pro napalování metalokeramiky je to 600 – 800 Kč za gram. Zvolíte-li proto zlatou slitinu nebo vám je ze zdravotních důvodů doporučena (pro její příznivé biologické vlastnosti), musíte počítat s výše uvedenou cenou. V této souvislosti je dobré vědět, že v rámci demokratické tržní ekonomiky jsou na dentálním trhu nabízeny různé kovové slitiny, které není vždy možné zařadit do výše uvedených skupin dentálních slitin, protože jejich složení ani rámcově neodpovídá praxí prověřeným hodnotám. U takových slitin proto nelze zaručit odpovídající vlastnosti pro použití v ústech. Zjednodušeně řečeno – pokud je vám někde nabízeno velmi "levné zlato na zubní protézy", je to nesmysl a měli byste se takové volby raději vyvarovat.
Pokud si nemůžete nebo nechcete dovolit staletími prověřené "zlaté zuby" a nejste ke zlaté slitině nuceni závažnými zdravotními komplikacemi, u kterých je nutné mít naprostou jistotu, že přítomnost kovu v organismu nezpůsobí žádné komplikace, nemusíte se rozhodně obávat výše zmíněných slitin z obecných kovů:
Chromniklové slitiny se začaly pro výrobu fixních náhrad používat o něco dříve než slitiny chromkobaltové a dobře se osvědčily. Bohužel se však v posledních letech začaly stále častěji objevovat alergie na nikl. Jednou z příčin je patrně civilizační "předávkování" tímto kovem, který nás obklopuje v mnoha předmětech denní potřeby. U chromkobaltových slitin však zatím nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky, přestože se již několik let v zubním lékařství široce využívají a jsou v současnosti považovány za jeden z nejlepších dentálních materiálů. Jejich výhodou je mimo jiné nízká hmotnost a cenová dostupnost – cena za gram se řádově pohybuje v desítkách korun.
Důležitým kritériem pro výběr vhodného kovu pro budoucí zubní náhradu je poznatek o tzv. galvanismu, což je vznik bioelektrických proudů při blízkém kontaktu dvou různých kovů ve vlhkém prostředí (tedy také v prostředí lidských úst). O přesném vlivu tohoto jevu na lidské zdraví se sice stále diskutuje, ale obecně se doporučuje mu předcházet. Dvě zubní náhrady ze dvou různých kovů, by tedy v jedněch ústech neměly být v těsné blízkosti. Máte-li tudíž v ústech vyhovující můstek, například ze stříbrné slitiny, a potřebujete další zubní náhradu, lékař vám podle podmínek ve vašich ústech může doporučit její výrobu z téhož kovu. I když stříbrné slitiny dnes již nemohou, zvláště v poměru cena/kvalita, konkurovat slitinám chromkobaltovým, jejich vlastnosti jsou natolik vyhovující, abyste kvůli riziku galvanismu nemuseli ničit a předělávat funkční náhradu ze stříbrné slitiny a platit pak za dvě nové.

Protože jsme v jednom příspěvku zdaleka nemohli obsáhnout celou problematiku výroby fixních zubních náhrad, budeme se jimi zabývat i v dalších článcích.

Autor: David Mondok, redakce časopisů StomaTeam a StomaTip (22.11.2004)