I. Zubní výplně - základní informace

03. 06. 2021

Úvod

Lidské zuby musí během našeho života vykonat obrovský kus práce: průměrný člověk rozžvýká za život 18 tun potravin! To představuje ekvivalent 45 kusů dospělých prasat, u vegetariánů bochník chleba délky čtyř a půl kilometru, u milovníků drůbeže 10.000 kuřat.
Zuby jsou během života nejen intenzivně mechanicky namáhány, ale jsou též vystaveny působení mimořádně agresivního prostředí dutiny ústní. Narušení tvrdých tkání zubů, které vzniká v čase spolupůsobením kyselého prostředí a škodlivých bakteriálních druhů, se označuje termínem „zubní kaz“. Jak známo, zubní kaz není onemocněním, které by lidský organismus dokázal vyhojit bez odborné pomoci zubního lékaře. Pro diagnostiku a léčbu zubního kazu platí: čím dříve, tím lépe, tzn. Nejlépe ještě ve fázi, kdy nedošlo k pokročilému postižení a viditelným ztrátám zubní tkáně. Přestože u velmi raných fází zubního kazu (fáze demineralizace) se popisuje možné „vyléčení“ tzv. procesem „remineralizace“, ve většině případů je v době stanovení diagnózy kaz již ve stadiu, kdy je nutné postiženou tkáň odstranit. Jen tak je totiž možné zabránit dalšímu šíření kazu a postižení zbylých částí zubu. Po odstranění kazu vzniká na zubu defekt, který je zapotřebí nahradit. To se provádí pomocí tzv. zubních výplní, lidově „plomb“. Možnost zhotovení výplně je ovšem limitována velikostí destrukce zubu. Cílem ošetření provedeného pomocí výplně je zamezení šíření kazu a obnovení tvaru a funkce zubu. Přežívající termín plomba pochází z latinského slova „Plumbum“ = olovo, protože byl tento materiál ve starověku pravděpodobně použit i k opravám zubů.
Výplně musí mimo jiné odolávat značnému zatížení: žvýkací tlak, kterému je zub vystaven, může dosáhnout u žen 300kg a u mužů až 400kg.
Funkce zubů v současné lidské společnosti ovšem není omezena pouze na rozmělňování potravy. Chrup má také významnou úlohu sociální. Chybějící zub či dokonce více zubů se považuje za velmi významný společenský nedostatek. Ale také nositel viditelně spravovaných zubů, který se nemůže pochlubit zářivým úsměvem, nevzbuzuje ve svém okolí velký obdiv.
Současné stomatologie má k dispozici řadu níže popsaných výplňových materiálů. Každý materiál používaný pro zhotovení zubních výplní má však své výhody i nevýhody. Stejně jako v jiných oblastech života, existují i zde rozdíly v bezpečnosti, trvanlivosti, vzhledu a pochopitelně ceně. Při výběru vhodného materiálu je nutné zhodnotit stupeň kazivosti zubů pacienta, oblast umístění výplně, velikost ošetřovaného zubní kazu a další nároky, které budou na výplň kladeny. Je nutné si uvědomit, že zubní výplň zůstává v ústech mnoho let, někdy i desetiletí. Proto je žádoucí ještě před zhotovením výplně získat od vašeho zubního lékaře informace o možnostech ošetření a vhodném materiálu včetně ceny. Jen tak je možné dosáhnout uspokojivého výsledku a zabránit pozdějším rozčarováním ať již ze vzhledu výplně nebo při placení. Přitom je třeba si uvědomit, že z prostředků veřejného zdravotního pojištění nejsou kvalitnější výplně v České republice hrazeny (2010).

Zubní výplň by měla obnovit funkci i vzhled zubů postižených zubním kazem. A to nejlépe takovým způsobem, jakoby zub nikdy postižen kazem nebyl. Napodobit přírodu ve všech směrech je velmi těžké. Přesto se moderní stomatologie tomuto cíli v posledních letech velmi přiblížila. Čím blíže je zmíněnému cíli, tím složitější je technologie výroby výplní a tím vyšší je i cena. Největším problémem je zajištění kombinace bezpečnosti, tzn. netoxičnosti, trvanlivosti, funkce a vynikajícího estetického výsledku.

Požadavky na kvalitně zhotovenou výplň

Okrajový uzávěr: na přechodu mezi zubem a výplní nesmí být mezera ani schůdek. To je důležité zejména v mezizubních prostorách – zubní nit musí jít do mezizubní snadno zavést a opět vyjmout bez toho, aby se třepila či dokonce přetrhla. ¨
Artikulace okluze: u výplní na žvýkacích ploškách musí do sebe zuby horní i dolní čelisti opět vzájemné „zapadat“. Pacient nesmí mít po zhotovení výplně pocit, že při dokousnutí je výplň příliš vysoká a že mu u laterálních pohybů čelistí výplň „překáží“.
Kontaktní bod: výplň zasahující na boční plochu zubu sousedící s dalším zubem musí mít těsný kontakt s tímto zubem – tzv. "bod kontaktu". Nemělo by docházet k ulpívání zejména vláknité potravy v mezizubí. Do mezizubí musí být snadné zavést pomocí jemného tahu přes kontaktní bod dentální nit a opět jí nepoškozenou vyjmout.
Povrch: po vytvrzení by měl být povrch vyleštěn. Na vyhlazeném povrchu dochází k menšímu ulpívání škodlivého zubního plaku a snižuje se tak riziko vzniku sekundárního zubního kazu.
U kovových výplní (amalgám, zlatá inlay) se může zpočátku vyskytovat citlivost na teplé a studené podněty s ohledem na vysokou tepelnou vodivost kovů. Tyto citlivost by měla v průběhu několika dnů až týdnů vymizet. Citlivost na sladké či kyselé svědčí o netěsnící výplni. Taková výplň by měla být opět co nejdříve podrobena kontrole u zubního lékaře.

Rozdělení výplní a výplňových materiálů

Výplňové materiály se dělí dle způsobu zpracování na plastické (stříbrný amalgám, kompozitní pryskyřice, skloionomerní cementy) nebo inlaye / onlaye zhotovované dříve ze slitin zlata, vyjímečně plastu, dnes převážně z keramiky. Toto dělení nevypovídá nic o vlastnostech výplní, ale jen o způsobu zhotovení. Plastické materiály se umísťují přímo do dutiny vzniklé odstraněním zubního kazu (tzv. kavity) a tuhnou až po aplikaci. Proto se jedná o výplně přímé. Naopak výplně nepřímé - inlaye, onlaye, overlaye se do úst cementují speciálními fixačními cementy. Nepřímé výplně - dnes nejčastěji keramické inlaye se vyrábějí mimo ústa, tzn nepřímo buď v zubní laboratoři na základě otisku (nutné 2 návštěvy) nebo v poslední době dokonce v ordinaci v jedné návštěvě pokud je vybavena CAD/CAM technologií Cerec.

Podle jiných klasifikací je možné materiály rozdělit na estetické - shodné s barvou zubních tkání a kovové výplňové materiály nebo na dočasné a definitivní výplňové materiály.

Rozdíly jsou také ve velikosti výplní – zub má pět plošek a dle toho, na kolik z nich výplň zasahuje, rozlišujeme výplně jednoploškové, dvou-, tří a víceploškové. Pro nahrazení velké části tkání zubu výplňovým materiálem se používá dle typu použitého materiálu termín (plastická) dostavba nebo onlay / overlay.

Podle rozmístění kazem postižených ploch a vzniklých kombinací se také rozdělují výplně do tzv. tříd:
I.třída - okluzní (kousací) ploška
II.třída - styčné plochy velkých a malých molárů
III.třída - styčné plochy řezáků a špičáků nezasahující růžek či kousací hranu
IV.třída - styčné plochy řezáků a špičáků, zasahující růžek či kousací hranu
V. třída - plochy v oblasti zubního krčku

Základním pravidlem při ošetřování zubního kazu je, že veškeré kazem zasažené zubní tkáně musí být před aplikací definitivního výplňového materiálu bezezbytku odstraněny. Vyjímkou může být pouze dočasné ošetření nespolupracujících a obtížně ošetřitelných dětí.
Kromě úplného odstranění kariézní zuboviny musí být také správně připraven tvar tzv. kavity. Ten musí odpovídat pravidlům preparace pro příslušný výplňový materiál a zajišťuje držení výplně a její trvanlivost. Způsob preparace a přípravy kavity se liší v závislosti na použitém výplňovém materiálu, stejně jako technologie zpracování materiálu a náklady na materiál samotný. To pochopitelně vede k někdy i velmi vysokým rozdílům v cenách výplní.

Více o technologii CEREC
Autor: MUDr. et MUDr. Martin Neumann
www.MujZubar.cz - ZUBNÍ CENTRUM PETŘINY