III. Nepřímé zubní výplně - inlaye
Náhrada zničené části zubu keramickou inlayí či onlayí patří v současné době zejména, je-li zhotovena v jedné návštěvě u zubního lékaře, ke špičce současné záchovné stomatologie. Vyhovuje většině požadavků na estetiku, pevnost, životnost i biokompatibilitu.
V předchozí kapitole o plastických výplňových materiálech pro zhotovení přímých výplní byly zmíněny materiály, které jsou těmi hlavními, které se v současné době používají pro zhotovení zubních výplní. Splňují svůj účel a nejsou (kromě „nekapslovaného“ amalgámu) považovány za materiály přímo škodlivé, nekvalitní a méněcenné. Celé řadě požadavků na moderní a bezpečné ošetření však nevyhovují. Zejména bezpečnost amalgámu obecně je stále živě diskutována a domníváme se, že nemůže být zatím uzavřena...
Existují však také finančně nákladnější, ale podstatně kvalitnější materiály a v posledních letech je to zejména keramika, která vyhovuje většině požadavků na estetiku, pevnost, životnost a biokompatibilitu (není škodlivá pro organismus).
Keramická inlay
Keramické (ne zcela správně porcelánové) inlaye je možné vyrobit buď tzv. nepřímou technikou ve spolupráci se zubním technikem v laboratoři na základě otisku nebo přímo v ordinaci v jedné návštěvě při použití CAD/CAM technologie CEREC.
U nepřímé techniky probíhá výroba ve dvou návštěvách u zubního lékaře, kdy v první návštěvě se provede preparace a otisk kavity. Ve druhé návštěvě se v laboratoři vyhotovená inlay či onlay fixuje do připravené kavity.
Je-li zubní ordinace vybavena technologií CEREC, lze vyrobit keramickou inlay v ordinaci během jediné návštěvy. Zubní lékař připravenou kavitu naskenuje speciální 3D kamerou, pomocí software připraví trojrozměrný obraz budoucí inlaye, a následně se inlay vyfrézuje z keramického bloku příslušné barvy, upraví se povrch a nakonec se keramická inlay fixuje na své místo, kde takřka neviditelně nahradí ztracenou část zubu.
Keramické inlaye a onlaye se nejvíce přiblížily všem požadavkům na kvalitní výplň:
1) Jsou vysoce estetické, mnohdy takřka neodlišitelné od vlastní tvrdé zubní tkáně.
2) Jsou vysoce odolné a otěruvzdorné, mají velmi dlouhou životnost. U nových druhů materiálů se snížilo riziko prasknutí na minimum.
3) Jsou plně biokompatibilní a nealergizují.
Jako nevýhoda bývá uváděna prakticiky pouze vyšší ceně za ošetření, ale když se zváží veškeré výhody, které keramická inlay pacientům přináší (neškodnost k organismu, estetika, pevnost, trvanlivost), je tato nevýhoda relativní a dá se říci, že je vzhledem ke svým vlastnostem cenově nejefektivnějším ošetřením.
Dříve (2008) se jako nevýhody keramických inlayí uváděla skutečnost, že není dostatek dlouhodobých zkušeností (těch však stále přibývá a žádné nové vážné nedostatky nejsou popisovány), křehkost materiálu (u nových druhů materiálů se vlastnosti stále zlepšují), tvrdost vůči zubům v protilehlé čelisti (bez rizika, je-li inlay správně zhotovena) a stabilita okrajového uzávěru u starších typů fixačních materiálů (nyní se ovšem používá technika tzv. adhezivní fixace, kdy je okrajový uzávěr tvořen tenkým proužkem kompozitní pryskyřice).
Cena keramických inlayí (2010) v sousedním Německu se pohybuje mezi 400-600€, v Čechách přibližně od 180- 200€ výše.
Náhrada zničené části zubu keramickou inlayí či onlayí patří v současné době zejména, je-li zhotovena v jedné návštěvě u zubního lékaře, ke špičce současné záchovné stomatologie:
Pro úplnost je potřeba zmínit další, spíše v minulosti používané způsoby ošetření:
Zlatá inlay
Inlaye ze slitiny zlata mají velmi dlouhou tradici a donedávna byly považovány za jedno z nejlepších materiálových řešení, pokud se ovšem nehledělo na peníze a estetiku.
Zlato bylo v ústech dříve vnímáno jako známka bohatství a prosperity, nyní – na počátku 21.století je v našich zeměpisných šířkách považován výskyt zlata v zubech za esteticky rušivý.
Výhody a nevýhody:
Slitiny zlata jsou extrémně mechanicky odolné, výborně odolávají žvýkacímu tlaku a jsou ve vysoké míře biokompatibilní. Na celém světě se eviduje alergie na zlato zcela vyjímečně. Název "zlatá“ je však v této souvislosti zavádějící, protože čisté zlato by bylo pro použití v ústech příliš měkké. Nejčastěji se proto používají zlatoplatinové slitiny, které jsou dostatečně odolné. Zlatoplatinové výplně jsou poněkud zbytečně vysokou investicí do materiálu, který dnes již nepatří mezi esteticky vyhovující. Zlatoplatina má také antibakteriální účinnost obdobně jako stříbro v amalgámu. Tepelná vodivost zlata je relativně vysoká, a proto bývá po ošetření častější citlivost zubu. Vyšší hustota je taktéž na škodu, jelikož výplň má pak vyšší hmotnost. Pro zhotovení zlaté inlaye je vzhledem k laboratorní fázi (nepřímá výplň) zapotřebí 2 návštěv u zubního lékaře.
Cena zlatoplatinové inlaye je vzhledem k ceně materiálu a velké pracnosti vysoká a v Německu dosahuje částky v přepočtu až 12.000,-Kč.
Tepaná zlatá inlay
Tepané zlaté inlaye zhotovované přímo v ústech pascienta jsou spíše historií, než výplní, kterou by čeští zubní lékaři byli schopni nabídnout svým pacientům, ale v některých zemích EU zažila v indikaci, kde je vhodnáminimálně invazivní preparace, v posledních letech malou renesanci.
Zhotovení tepané zlaté inlaye je časově náročné a je možné pouze u malých jednoploškových kavit s dokonalým okrajovým uzávěrem, tzn. na kousacích (okluzních) ploškách a krčcích. Pro výrobu se používá ryzí zlato, které se ručně nebo mechanicky kondenzuje do připravené kavity.
Cena je vysoká vzhledem k použitému materiálu, kterým je ryzí zlato a velké pracnosti.
Galvanoinlay
Galvanoinlaye lze popsat jako snahu o kombinaci keramické a zlaté inlaye. s cílem spojení výhod obou materialů, tzn. dosažení stejně kvalitního okrajového uzávěru jako u zlaté a estetiky jako u keramické inlaye. Zkušenosti však zatím nejsou přesvědčivé – glavanoinlaye mají špatnou retenci, protože zlato je příliš měkké a zlatý poroužek rámující inlay je esteticky rušivý.
Inlay z kompozitní pryskyřice
Tyto inlaye byly po určitou dobu některými lékaři prosazovány jako levná alternativa ke keramickým inlayím. V poslední době však již není o inlayích z kompozitních pryskyřic slyšet. Kompozitní materiály je možné aplikovat do úst přímo a kontrakci při tuhnutí eliminovat správnou technikou vrstvení.
Výhody a nevýhody jsou obdobné jako u přímých výplní z kompozitních pryskyřic, tzn., že mohou být snadno opraveny v případě, že se poškodí, což se může stat, protože mechanická odolnost je malá, otěruvzdornost vysoká, material je potenciálním alergenem a zkušeností není mnoho.
Více o technologii CEREC
Autor: MUDr. et MUDr. Martin Neumann
www.MujZubar.cz - ZUBNÍ CENTRUM PETŘINY