Čištění zubů podle věku

Kojenecký věk: Zuby bychom měli čistit už od prořezání prvního zoubku okolo 6. měsíce. Malé zoubky čistíme každý den stíráním pomocí vatové štětičky nebo navlhčené gázy. Později po prořezání prvních dočasných stoliček lze jemně používat zubního kartáčku ve velikosti pro nejmenší děti. Existuje i takzvaný kartáček pro miminka, který si rodič navlékne na prst a koncovou malou pracovní hlavičkou kartáčku stírá povlak ze zoubků. Tento kartáček zároveň provádí i masáže dásní. Koupit ho lze buď přímo v zubní ordinaci, nebo v prodejnách s dentálními pomůckami. Důležité je, aby rodiče nepředávali své "kazotvorné" bakterie dětem, například při olizování dudlíků nebo lžiček.

Batolecí věk (od 1 do 3 let): V tomto období, na jehož konci by měly mít děti kompletní dočasný chrup, se musí o dětské zoubky dobře postarat rodiče. Zuby bychom měli čistit nejméně 2x denně ze všech stran pomocí malých drobných krouživých pohybů spíše vibračního charakteru. Pro toto období jsou charakteristické zubní kazy vyskytující se v jamkách a rýhách na žvýkacích ploškách zubů. Nesmíme tedy zapomenout pečlivě vyčistit i tato místa. K čištění zubů používáme malý dětský kartáček. Dětská zubní pasta by měla obsahovat malé množství fluoridů, které se doporučuje pro tuto věkovou kategorii. Pozor, takové pasty byly zaznamenány při výzkumu našeho trhu pouze čtyři (viz kap. Zubní pasty)! Na kartáček se doporučuje aplikovat pouze tenkou vrstvu dětské zubní pasty. Velmi malé dítě si většinou se zubním kartáčkem hraje a okusuje ho, ale okolo druhého roku by se mělo začít učit čistit zuby samo, rodiče samozřejmě dočišťují. Rodiče by měli z čištění zubů vytvořit každodenní zábavnou činnost. V tomto věku se tyto návyky velice dobře fixují.

Předškolní věk (od 3 do 6 let): Od tří let věku si má dítě čistit zuby samo. Dítě se pomalu učí správné technice čištění zubů, ale rodiče stále kontrolují a v každém případě dočišťují. Používáme zubní kartáčky a pasty dané pro tento věk, kterých je v našich obchodech opravdu mnoho. Množství zubní pasty nanesené na kartáček by mělo odpovídat velikosti hrášku. Vzhledem k malým rozměrům dočasných zubů by si děti měly zuby čistit pomocí malých drobných krouživých pohybů vibračního charakteru. Pokud to dítě zvládne, může čistit už ze všech stran a kousací plošky horizontálně. Rodiče samozřejmě zuby dočistí jak z vnější, tak z vnitřní strany, nezapomenou ani na žvýkací plošky. U některých dětí se v rámci období vzdoru můžeme setkat s výraznou nespoluprací při čištění zubů. Někdy se osvědčí dítěti navrhnout, že si ráno vyčistí zuby samo a večer si je nechá důkladně vyčistit od nás.

Mladší školní věk (od 6 do 12 let): V této době si děti už dobře čistí zuby samy, ale až do 8. roku je rodiče stále kontrolují a eventuálně zuby dočišťují. Děti bychom měli učit stírací technice. Zubní kartáček nasadíme přibližně v úhlu 45 stupňů k dásni a postupně stíráme zub po zubu. Zuby stíráme v horní čelisti od shora dolů, v dolní čelisti naopak od zdola nahoru, vždy od červených dásní k bílým zubům. Nezapomínáme ani na vnitřní plošky všech zubů. Žvýkací plošky zubů čistíme horizontálně zepředu dozadu. Někdy se doporučuje začít s čištěním zubů z vnitřní strany, protože ta bývá velmi často opomíjena. Vnější plošky zubů bychom si nikdy neměli čistit horizontálně ze strany na stranu (pravolevým směrem), u tohoto způsobu čištění hrozí mechanické poškození zubů v oblasti krčků.

Starší školní věk (od 12 do 15 let): Děti by měly mít osvojeny správné návyky v čištění zubů. Měly by zvládnout dokonalé čištění zubů stírací technikou. Čistit by měly i mezizubní prostory (přibližně od 14 roku) a zároveň správně provádět masáže dásní. A proto v této době ke klasickému zubnímu kartáčku přistupují i další doplňkové prostředky, jako jsou mezizubní kartáčky a dentální nitě.

Mladiství a dospělí: U zdravých jedinců bez zánětů dásní je doporučována stírací technika čištění zubů, dále čištění mezizubních prostor, masáže dásní a čištění jazyka. U jedinců s nemocným parodontem, s ortodontickými přístroji nebo protetickými náhradami se dentální hygiena provádí pomocí dalších speciálních technik a pomůcek pro čištění zubů. Na našem trhu je k dostání velké množství dentálních hygienických pomůcek, z nichž si každý dospělý vybere. Aby to byly opravdu ty nejvhodnější, je dobré nákup zkonzultovat se svým zubním lékařem nebo dentální hygienistkou. Tito odborníci také každému doporučí nejsprávnější a nejefektivnější techniku čištění zubů.

Fluoridace zubů

V prevenci zubního kazu hraje velmi důležitou roli prvek fluor. Fluor se přirozeně vyskytuje ve vodě, v půdě, ve vzduchu, v potravě, v některých farmaceutických výrobcích a dalších zdrojích. Jeho koncentrace se zdroj od zdroje liší. V celkovém příjmu fluoru jsou značné individuální rozdíly. Fluor má "protikazový" účinek. Zubní tkáň je schopna vázat fluor prakticky jen během vývoje zubu v kosti. Fluor se zabudovává do skloviny, zkvalitňuje ji a zvyšuje tak její odolnost. Pozdější obohacování skloviny fluorem se děje z vnějšího prostředí, jednak ze slin, jednak přímo z různých fluoridových preparátů užívaných k prevenci proti vzniku zubního kazu. Fluor zde vytváří na povrchu skloviny odolný ochranný film, který je třeba ale neustále obnovovat. Je tedy vhodné udržovat optimální hladinu fluoru po celý život. Na základě rozsáhlých výzkumů byla určena optimální dávka, která je pro naše klimatické a výživové podmínky 1 mg fluoru na 1 litr pitné vody. Pokud během vývoje zubu vznikne předávkování fluorem, pak vzniká tzv. fluoróza. U fluorózy nacházíme trvale poškozenou sklovinu, která se projevuje nejčastěji bílými skvrnami převážně na předních zubech.

O typu fluoridové prevence u malého dítěte je dobré poradit se se zubním lékařem, který určí optimální množství dodávaného fluoru. Toto množství zabrání vzniku zubního kazu a zároveň nepoškodí sklovinu. Mezi různé způsoby přísunu fluoru patří: fluoridovaná pitná voda, fluoridové tablety, fluoridovaná sůl a mléko, fluoridované zubní pasty, fluoridované ústní vody a jiné roztoky určené k výplachům, fluoridované gely a laky, žvýkací gumy s fluoridy.

Fluoridace pitné vody byla a je základem preventivních programů v řadě zemí. Výhodou je, že se jedná o hromadnou formu fluoridace bez ohledu na sociální zařazení. Poprvé v historii byla zahájena fluoridace pitné vody pomocí fluoridu sodného v USA v roce 1945, kde je v určitých oblastech stále fluoridovaná. Fluoridovaná pitná voda je i v některých oblastech Švýcarska. V České republice se pitná voda fluoridovala od roku 1958, ale v současné době pitná voda z vodovodního systému fluoridovaná není. Vzhledem k velké spotřebě balených stolních vod široce dostupných na našem trhu je doporučováno po zjištění množství fluoridů (mělo by být vyznačeno na etiketách) konzultovat se zubním lékařem možnost další fluoridové prevence, zvláště u kojenců a malých dětí.

Fluoridové tablety jsou po pitné vodě dalším nejvhodnějším prostředkem fluoridové systémové prevence. Tablety jsou pouze na lékařský předpis a předepsat je může dětský nebo zubní lékař. Oba lékaři by měli být informováni o možném přísunu fluoru i z jiných zdrojů. V oblastech s vysokým obsahem fluoru v pitné vodě se tyto tablety nepodávají. V jedné tabletě je obsaženo 0,25 mg fluoru ve formě fluoridu sodného. Tablety je nutné užívat denně, a tím jejich užívání zcela závisí na motivaci a spolupráci dítěte a jeho rodičů. Kojencům podáváme tabletu rozpuštěnou např. ve lžičce čaje, u větších dětí je vhodné nechat tabletu rozplynout v ústech. Mezi přednosti podávání fluoridových tablet patří možnost přesného dávkování fluoridů a snadný způsob aplikace. Pokud lékař nerozhodne jinak, fluoridové tablety se zpravidla užívají od prořezání dočasných zubů. Dávkování fluoridových tablet je individuální a měl by o něm vždy rozhodnout jen lékař.

Fluoridovaná sůl a mléko

Tyto způsoby fluoridace mají svoji tradici hlavně ve Švýcarsku. Tam se upravuje stolní sůl. Nevýhodou fluoridace soli je, že kojenci a malé děti spotřebují soli jen velmi málo, takže ochranný účinek fluoru se nemůže dostatečně vyvinout. V České republice je fluoridovaná sůl běžně k dostání. Na našem trhu můžeme také najít i sůl obohacenou jódem pro prevenci vzniku endemické strumy (onemocnění štítné žlázy). Fluoridace mléka je technicky obtížná procedura. Provádí se ve Švýcarsku. V naší republice se s fluoridací mléka v dohledné době zatím nepočítá.

K nejrozšířenějším metodám místní aplikace fluoru, jejichž cílem je vytvořit v povrchových vrstvách skloviny ochrannou koncentraci fluoru, a tím zvýšit odolnost skloviny proti zubnímu kazu, řadíme především fluoridované zubní pasty. Dále také fluoridované ústní vody, gely, laky a žvýkačky.

Fluoridové zubní pasty

Jejich velký význam při snížení kazivosti zubů nejen u dětí je nesporný. Při pravidelném používání snižují kazivost o 20-30 %. Při každodenní aplikaci 2x denně jsou velmi účinnými preventivními prostředky. Zvyšují koncentraci fluoru ve slině po dobu několika hodin. Účinnými složkami fluoridových past bývají fluorid sodný, monofluorfosforečnany, aminfluoridy a fluorid cínatý.

Dětské zubní pasty by měly obsahovat menší množství fluoridů. Je zjištěno, že ve 2-3 letech děti spolykají během čištění zubů skoro celou dávku pasty a v 5 letech ještě polovinu. Z těchto důvodů, aby nedocházelo k nadměrnému přísunu fluoru, a tím k jeho předávkování, se doporučuje, aby 2-3leté děti užívaly pasty s obsahem fluoridu méně než 400 ppm, starší předškolní děti pasty okolo 500-700 ppm fluoridu a ve školním věku by děti měly užívat pasty s obsahem vyšším než 1000 ppm fluoridů. Pro zajímavost zubní pasty pro dospělé mají 1000-1500 ppm fluoridů, zubní pasty léčebné se zvýšeným množstvím fluoridů a určené pro pacienty s vysokou kazivostí mají 1800-2500 ppm fluoridů. Výrobci dětských zubních past by měli rozdělení past dle množství fluoridů respektovat a na obalech uvádět nejen jejich přesné množství, ale i věk vhodný pro používání dané pasty. Všem dětem do 6 let by měli pastu na kartáček dávkovat rodiče. Pro nejmenší děti by to měla být jen velmi tenká vrstva, pro předškolní děti by množství pasty mělo odpovídat velikosti hrášku a pro starší děti by mělo být množství zubní pasty v rozsahu třetiny až poloviny pracovního konce zubního kartáčku.

Fluoridové roztoky, gely a laky

Většinou se jedná o aplikace těchto prostředků na povrch zubů. Zpravidla je aplikuje zubní lékař nebo školený personál. Z gelů je dostupný i pro domácí použití Elmex-gelée, který se aplikuje pomocí zubního kartáčku po dobu 3 minut na celý chrup. Po aplikaci zpravidla 1x týdně (i častěji) se ústa již nevyplachují a doporučuje se asi 1 hodinu po ukončení aplikace nejíst a nepít. Tyto metody fluoridace se provádějí převážně u pacientů se zvýšenou náchylností ke vzniku zubního kazu.

Autor: Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip, 15.2.2007