Pokročilý, včas nediagnostikovaný nebo delší dobu neošetřený zubní kaz vede k různě velké ztrátě části zubu. Jindy dojde k poškození a ztrátě významné části tvrdé zubní tkáně následkem úrazu. Přesáhne-li velikost ztráty určitou hranici, není už možné opravit zub pouhou výplní (lidově plombou). Tyto větší defekty je pak většinou nutno řešit zhotovením korunky. Korunka se upevňuje na upravenou ev. různými materiály doplněnou zbylou část zubu a vrací mu tím jeho původní podobu a dostatečnou stabilitu. Existuje více druhů korunek dle způsobu provedení a použitého materiálu. Vždy záleží na tom, jaký účel plní a jaké jaou požadavky pacienta na estetiku. Společné všem typům korunek dříve bylo, že po úpravě tvaru zubu preparací následoval přesný otisk zubního pahýlu a jeho okolí v ústní dutině a v laboratoři pak musel zubní technik korunku podle modelu vyrobit. V různě dlouhém mezidobí, většinou 1-2 týdny, musel pacient vydržet s méně odolnou a méně estetickou provizorní korunkou. Ta se dala vyrobit na počkání buď přímo v ordinaci, v laboratoři nebo se použila provizorní korunka tzv. konfekční, „prefabrikovaná“. Tak probíhá výroba korunky ve většině ordinací i dnes. Některé ordinace (odhadem 1-2 ze 100) jsou však  již vybaveny CAD/CAM technologií (Cerec), jejíž rozvoj v posledních letech umožnil výrobu korunek v jedné návštěvě přímo v ordinaci vyfrézováním korunky z keramického bločku. Při použití této techniky zhotovení zubní korunky zcela odpadá nutnost pro většinu pacientů nepříjemného otiskování a čekání na definitivní práci s provizóriem. Pořizovací cena této technologie 21.století se však pohybuje v řádu několika miliónů korun a takovou investici si každá zubní ordinace dovolit nemůže…

Kdy je nutné zhotovit korunku?

Ještě před deseti až dvaceti lety byla na tuto otázku poměrně jednoduchá odpověď: vždy, když byla zničena více než polovina zubu nebo když chyběly podstatné části zubu a hrozilo, že se zbytek ulomí. Např. u stoliček, které jsou vystaveny poměrně vysokým žvýkacím tlakům. Nové druhy výplňových materiálů a techniky jejich upevnění dnes tyto hranice stírají. Je však třeba poznamenat, že ne všechny nové výplňové materiály mají dostatečně dlouhou trvanlivost a že s novými technikami ošetření samozřejmě není dlouhodobá zkušenost, takže některé z nich zatím nelze všeobecně a jednoznačně doporučit.

Jaké jsou nejčastější důvody pro zhotovení korunky?

  • Působením zubního kazu došlo k rozsáhlému zničení tvrdých zubních tkání a chybějící část zubu již nelze nahradit zhotovením výplně. Tato indikace je se s velkým náskokem nejčastějším důvodem pro zhotovení korunky. 
  • Chybí-li sousední zub a mezera se řeší zhotovením můstku, je zapotřebí zhotovit korunky na zuby sousedící s mezerou, která se můstkem překlenuje. Alternativou, která ušetří mnohdy jinak zdravé zuby před nutností preparace na korunku, je nahrazení chybějícího zubu implantátem. To ovšem vždy z různých důvodů nelze (nedostatek kvalitní kosti, vyšší cena apod.).
  • Endodonticky ošetřený (lidově „mrtvý“) zub, tzn. zub, u kterého byly zaplněny kořenové kanálky už není tak elastický jako zub živý. Po určité době od ošetření kanálků se zub stane křehkým a hrozí, že i při běžném zatížení praskne. Často se bohužel ulomí až u dásně, nebo dokonce lomná linie zasahuje pod úroveň dásně a kořen je pak nutno vytáhnout. Proto je vhodné a správné na endodonticky ošetřený zub zhotovit korunku. Zub je tak na řadu let chráněn před případnou frakturou. Dalším důvodem proč zhotovit korunku na mrtvý zub, je estetika. Mrtvý zub po čase změní svou barvu a stane se našedlým, což vadí zejména u zubů ve viditelném úseku chrupu. 
  • Při zhotovení snímatelné zubní náhrady je nutno náhradu připevnit ke zbylým zubům, aby držela v ústech. Zub, ke kterému je náhrada po nasazení uchycena, se opatří korunkou, na které mohou být zhotoveny různé typy tzv. „retenčních“ prvků - sponová korunka. Od jednoduchých mezi lidmi neoblíbených háčků u levnějších náhrad přes tzv. konusové korunky nebo na první pohled neviditelné systémy tzv. attachmentů fungujících na principu patentky, zásuvky apod..
  • Následkem úrazu došlo k odlomení tak velké části zubu, že nahrazení chybějící části zubu výplní neslibuje dlouhodobou úspěšnost podobně jako v případě hlubokého zubního kazu.
  • Dalším důvodem pro zhotovení korunky bývá korekce anomálního tvaru či postavení zubu, které je na pohled neestetické a zhoršuje možnost provádění ústní hygieny. Zejména v případech, kdy z nejrůznějších důvodů není možná korekce postavení zubu ortodontistou.
  • Pokud je nutné vyměnit rozsáhlé výplně a z důvodu zajištění stability zubu a estetických důvodů by výměna výplní neměla smysl.
  • Vrozené defekty skloviny povrchu takového rozsahu, že je nelze korigovat výplněmi.
  • Zuby, u kterých došlo k tzv. vertikální nebo horizontální abrazi, tzn. obroušení části tvrdé zubní tkáně v důsledku skřípání zubů (bruxismus), špatnou technikou čištění, působením kyselých nápojů, nutkavým a častým zvracením (těhotenství, mentální anorexie) atd.. 
  • V dětském věku může být důvodem pro zhotovení korunky silné poškození dočasných zubů, zbývá-li do prořezání stálého zubu delší doba. V těchto případech se používaly konfekční korunky.

Kolik stojí korunka?

Každá zubní náhrada – ať je to korunka, můstek nebo snímatelná náhrada – se vždy zhotovuje na míru a pokaždé je přizpůsobena individuální situaci v ústní dutině konkrétního pacienta. Zhotovení protetické práce není žádnou sériovou výrobou. Proto také není možné uveřejnit cenové tabulky nebo něco podobného. Každý případ je jedinečný a navíc existuje vždy více možností ve způsobu, jak ho řešit a lze také využít různých druhů korunek, které jsou posány v článku o typech korunek..
Navíc každá zubní laboratoř, se kterou lékař spolupracuje, má jiné ceny a totéž platí o zubních ordinacích, ve kterých se ceny kalkulují na základě výpočtu tzv. minutové sazby v souladu s vyhláškou Ministerstva financí.
Po důkladném klinickém vyšetření, zhotovení rentgenových snímků a rozhovoru lékaře s pacientem o různých možnostech řešení, se většinou sepíše plán ošetření, který zahrnuje i předpokládané náklady.
Přes výše zmíněná fakta se pokusíme sestavit přibližné ceny jednotlivých typů korunek a provést srovnání s cenami v okolních zemích v samostatném článku našeho portálu.

Typy korunek - stručné rozdělení

Korunky je možné rozdělit dle více různých a mnohdy vzájemně se prolínajících kriterií, proto dělení není zcela snadné. Můžeme je třídit podle použitých materiálů, ze kterých jsou zhotoveny, podle způsobu preparace, podle způsobu provedení, rozsahu nebo podle způsobu připevnění k zubu. Různě nákladné jsou též jednotlivé příslušné postupy při výrobě korunek, což se má vliv na celkovou cenu. Všem konvenčním typům korunek je společné to, že po preparaci zubu a zhotovení otisku, se musí vyrobit v zubní laboratoři. Vyjímkou je použití CAD/CAM technologie (Cerec), jejíž rozvoj v posledních letech umožnil výrobu celokeramických estetických od vlastního zubu téměř nerozpoznatelných korunek v jedné návštěvě přímo v ordinaci.

  • Celoplášťová korunka může být zhotovena z pryskyřice či fotokompozitního materiálu a u vyšších nároků na pevnost může být odlitá z kovu, kterým je buď speciální slitina zlata nebo tzv. „náhradního“ kovu (většinou chromkobaltová slitina). Plastové a pryskyřičné korunky nejsou příliš pevné a také esteticky již neodpovídají nárokům většiny pacientů. Kovové už vůbec nevynikají velkou estetikou a bývaly považovány za „standardní korunku“ jen v místech, kam není vidět, tzn. v postranních úsecích chrupu (stoličky).
  • Fasetovaná korunka je kovová korunka zcela nebo zčásti potažená vrstvou materiálu více či méně se blížící barvě vlastních zubů (pryskyřice, fotokompozitní materiály, keramika)
  • Celokeramická korunka neobsahuje pod vrstvou keramiky žádný kov, zajišťuje nejvyšší estetický efekt a může být zhotovena různými způsoby (nanesením klasické keramické hmoty na zirkoniovou kapnu, lisováním nebo frézováním z keramického bloku)
  • Čepová korunka (dříve zhotovovaná, nyní již historie) dnes korunka klasická na čepu neboli kořenové nástavbě v případech, kdy chybí velká či celá část zubu nad dásní a do kořene se proto musí upevnit čep. Čep neboli kořenovou nástavbu bylo možné nechat po otisku odlít v zubní laboratoři z kovu, později se začaly používat také různé druhy kovových čepů se závity či bez nich a dnes se vyrábějí odolné a estetické čepy ze skelných vláken.
  • Částečné korunky a polokorunky kryjí jen část zubu.
  • Teleskopickou korunku – považujeme za spojovací článek mezi fixní a snímatelnou náhradou.
  • Zvláštní postavení zaujímají estetické fasety, které slouží ke korekci vzhledu předních, viditelných ploch předních zubů. Zhotovují se z fotokompozitního plastu nebo častěji z keramiky v zubní laboratoři nebo CAD/CAM technologií přímo v ordinaci (Cerec).

Podrobnější informace o jednotlivých typech korunek, jejich výhodách a nevýhodách jsou uvedeny v článku Typy korunek.

Materiály pro zhotovení korunek

Podle zákonů platných v EU se v ústní dutině mohou používat pouze schválené materiály. Ani levnější materiály by tedy podle současné úrovně znalostí neměly být zdraví škodlivé. Alergické reakce pochopitelně bez předchozího alergologického vyšetření vyloučit nelze. Pokud je pacient alergik, doporučuje se proto před mnohdy nákladným ošetřením provést alergologické testy. U dražších a ušlechtilejších materiálů bývá nižší riziko vzniku alergických reakcí a lépe vyhovují vysokým estetickým nárokům. 

  • Slitiny neobsahující drahé kovy, označované též jako „náhradní slitiny“;
  • Slitiny obsahující drahé kovy, tzv. zlaté slitiny. Obsahují větší či menší podíl různých ušlechtilých kovů ve směsi s kovy neušlechtilými;
  • Nekovové materiály. Původně akrylátové pryskyřice, později fotokompozitní pryskyřice a dnes nejčastěji keramické hmoty byly dříve využívány pouze na viditelných úsecích chrupu ale požadavkem dnešní doby je vysoká míra estetiky. Proto se dnes v celém rozsahu chrupu zhotovují převážně metalokeramické a celokeramické práce. U metalokeramických korunek je keramika „napálena“ na kovové jádro, celokeramické korunky kov neobsahují.

Lze zhotovit korunku na kterýkoliv zub?

V zásadě ANO, pokud:

  • je kořen zubu dostatečně pevný a dlouhý
  • okolní dáseň je zdravá
  • v okolí tzv. kořenového hrotu (apexu) nejsou znatelné žádné patologické změny

K ověření těchto skutečností je před zhotovením korunky vždy nutné provést důkladné klinické vyšetření doplněné s vyšetřením rentgenologickým.

Pokud se příslušný zub musí před zhotovením korunky nejprve ošetřit formou dostavby, protože je příliš zničen, měly by se dodržovat určité odstupy mezi jednotlivými fázemi ošetření. Jakmile se totiž na zub upevní korunka či můstek, je velmi těžké, ne-li nemožné zub ošetřit.

Lhůty jsou:
- po přímém překrytí zubní dřeně asi 6 měsíců
- po endodontickém ošetření 4 až 6 měsíců (před preparací na korunku je nezbytné nutná kontrolní rentgenové vyšetření k potvrzení úspěšnosti endodontického ošetření)
- u implantátů 2 až 6 měsíců (podle použité metody; je možné i okamžité definitivní ošetření) I zde je nezbytně nutná rentgenová kontrola, aby se potvrdila úspěšnost implantace
- po ošetření hlubokého zubního kazu (caries profunda), který je jinak bez subjektivních potíží, obvykle není třeba dodržovat žádný odstup

Autor: MUDr. et MUDr. Martin Neumann, www.MujZubar.cz - ZUBNÍ CENTRUM PETŘINY