Parodontitida (parodontóza, paradentóza, paradontóza) je chronické destruktivní onemocnění dásní, které může skončit ztrátou zubů, často jinak zdravých. Jak a proč vzniká, jaké má příznaky a rizika?

Co to je parodontitida?

Parodontitida, latinsky parodontitis, lidově nazývaná paradentóza či parodontóza je zánětlivé onemocnění závěsného aparátu zubů tzv. parodontu. Je jednou z nejčastějších infekcí lidského těla a pokud se včas neléčí, vede ke ztrátě zubů či dokonce celého chrupu. Parodontitida je onemocnění velmi rozšířené a postihuje bez rozdílu pohlaví přibližně 30% obyvatel České republiky ve věku 35-40 let, s věkem frekvence výskytu parodontitidy zvyšuje. Kdybychom mluvili v širší rovině a zahrnuli do statistiky i chronický zánět dásní jako předstupeň parodontitidy, tak odbornou péči potřebuje 80-85% populace. Parodontitida může být vyjádřena u jediného zubu, u skupiny zubů nebo postihuje celý chrup.

Parodontitida je zákeřné onemocnění, které po dlouhou dobu (léta) na sebe příliš neupozorňuje a postižení lidé netrpí výraznými subjektivními potížemi. O to horší je pak zjištění rozvinutého onemocnění, které je již obtížně léčitelné.  Velmi důležité je proto zjistit přítomnost zánětu dásní a včas jej zastavit, nejlépe ještě před tím, než zánět postihne kostěné zubní lůžko a závěsný aparát zubu.

Parodont neboli závěsný aparát zubu je tvořen:

  • zubním cementem, který pokrývá povrch kořene zubu
  • kostěným zubním lůžkem, tzv. alveolem
  • vazivovými vlákny, napjatými mezi cementem a povrchem alveolu, u krčku zubu pak mezi zubem a dásní (latinsky periodontium) Zub je tedy zavěšen v kostěném zubním lůžku na  tzv. závěsných vazech. Může proto v lůžku do jisté míry pružit a vyrovnávat jemné vibrace, vznikající při žvýkání
  • dásní (latinsky gingiva), kterou tvoří sliznice obepínající zub v místě krčku zubu, Prostor mezi dásní a krčkem zubu se nazývá dásňový žlábek (sulcus gingivalis) a je vystlán tzv. spojovacím epitelem. Pro stanovení diagnózy parodontitidy je velmi významná právě hloubka tohoto žlábku (sulku). Normálně dosahuje hloubky přibližně půl milimetru, při parodontitidě dochází k jeho výraznému prohloubení v důsledku postupné destrukce okraje kostěného alveolu. Prohloubený dásňový žlábek bývá nazýván parodontálním chobotem,  v cizojazyčné literatuře parodontální kapsou (periodontal pocket).

Příčiny vzniku parodontitidy

Při parodontitidě jsou zmíněné parodontální tkáně postiženy zánětem, který vzniká hlavně působením bakterií, tzv. parodontálních patogenů. Ty jsou obsaženy v nahromaděném mikrobiálním povlaku na povrchu zubů. Bakterie uvolňují jedovaté látky – toxiny, které poškozují okolní tkáně a způsobují zánět. Zánět se postupně šíří a zachvacuje i tkáně závěsného aparátu, který drží zub v kostěném zubním lůžku. Při šíření zánětu a poškození okraje alveolu dochází k prohloubení dásňového žlábku, což umožní ještě větší hromadění škodlivých bakterií, zvýšení intenzity zánětu a urychlení procesu zkázy závěsného aparátu zubu. U pokročilé parodontitidy dochází k viklavosti zubů a v konečné fázi parodontitidy pak ke ztrátě zubů.

I lidé se zdravými dásněmi jsou často nositeli parodontálních patogenů. Aby se tedy z prostého zánětu dásní rozvinula parodontitida, musí přistoupit ještě další faktory. Riziko vzniku parodontitidy je tedy individuálně rozdílné a závislé na dalších faktorech. Svou  roli hraje dědičnost, která přibližně u 30 % obyvatelstva vede k této nemoci (na rozdíl od zubního kazu, kde je vliv dědičnosti zcela vyloučen!!!) a různě vnější faktory. K těm patří přítomnost zubního kamene, který vzniká mineralizací plaku a dráždí okraje dásně, nesprávně zhotovené převislé výplně zubůkorunky, odchylky v postavení zubů nebo stavby parodontu (např. atypický úpon retní uzdičky, příliš mělký prostor mezi rtem a dasňovým výběžkem).

Škodlivý účinek má také kouřeníU kuřáků je parodontitida  4-7 krát častější než u nekuřáků. Kouření navíc snižuje obranyschopnost organismu proti bakteriím

Všechny tyto faktory zastřešuje všeobecně uznávaná skutečnost, že bez nahromadění bakteriálního plaku vlastní zánětlivé onemocnění nevznikáPokud nejsou přítomny určité škodlivé druhy baktérií, tzv. parodontální patogeny, nevznikají žádná zánětlivá onemocnění závěsného aparátu zubů.

Mezi zánětlivými onemocněními dásní a běžnými infekcemi je významný rozdíl. Většina běžných infekcí probíhá ve tkáních nebo orgánech uvnitř těla, které jsou po vyléčení navenek opět uzavřené, a tím před baktériemi chráněné. Tkáně ústní dutiny zůstávají naopak vůči vnějšímu prostředí stále otevřené. To znamená, že po každém ošetření parodontu, ať s medikamentózní podporou nebo bez ní, je nutné podniknout taková opatření, aby se zabránilo infekci. V této souvislosti má největší význam optimální ústní hygiena, která účinně potlačuje novou tvorbu zubního mikrobiálního plaku.

 Je parodontitida „nakažlivá“?

Nejnovější poznatky o přenosnosti původců parodontitidy ukázaly, že u 30 % všech vyšetřovaných pacientů lze v rámci rodiny, příp. společenství, v němž žijí, prokázat tytéž druhy bakterií jako u nemocného. Přenos se děje společně používaným nádobím a těsnými kontakty. Dosud ovšem není jasné, zda vždy dochází také ke vzniku onemocnění, či zda se musí připojit ještě nějaké další faktory. V případech pacientů s těžkým onemocněním parodontitidou, které nepochází z nedostatečné hygieny ústní dutiny, se tedy raději doporučuje přibrat do terapie i partnera – i kdyby u partnera nebyly dosud patrné žádné  klinické příznaky.

Příznaky parodontitidy:

  • Zarudnutí, zduření okraje dásně a krvácení, které se objevuje při čištění zubů nebo při žvýkání potravy jsou prvními příznaky zubním plakem způsobeného chronického zánětu dásní, odborně gingivitidy.
  • Parodontální choboty vznikají mezi zubem postupným prohlubováním dásňového žlábku okolo zubu, který u zdravého zubu bývá hluboký pouze 0,5mm. Přítomnost tzv. parodontálního chobotu  je společně se zánětlivými změnami hlavním příznakem parodontitidy. Příčinou je porušení závěsného aparátu zubu a úbytek kosti zubního lůžka.
  • Zápach z úst je přítomen u většiny nemocných s parodontitidou. Hlavní příčinou je přítomnost plaku a parodontálních chobotů.
  • Obnažování krčků zubů, které mohou být zvýšeně citlivé. Někteří nemocní parodontitidou trpí i občasnými nepříjemnými pocity brnění, napětí a tlaku v dásních nebo i bolestivostí v důsledku nahromadění hnisu v některém z parodontálních chobotů.
  • Viklavost a změna polohy zubů – tzv. putování zubů je již příznakem pokročilé parodontitidy. Jsou způsobeny úbytkem kosti zubního lůžka závěsných vazů i zánětlivým prosáknutím parodontálních tkání. Obvykle nemocný sám zpozoruje že se mu dosud těsně u sebe stojící zuby začínají rozestupovat a vyklánět.

Rizika parodontitidy

Nebezpečí parodontitidy nespočívá pouze ve ztrátě zubů. Odborníci v USA tvrdí, že parodontitida u těhotných žen zvyšuje až 7x riziko potratu či porodu dítěte s nízkou porodní hmotností a že správným ošetřením dásní by se dalo zabránit každému pátému předčasnému porodu. Parodontitida také zvyšuje zdravotní rizika u lidí s aterosklerózou, onemocněním srdce, plic nebo cukrovkou. A vyšší je i riziko vzniku mozkové mrtvice.

Diagnostika parodontitidy

Diagnostika parodontitidy je založena na:

  • vyšetření klinickém
  • rentgenologickém vyšetření
  • na mikrobiologickém průkazu parodontálních patogenů

Zubní lékař nebo dentální hygienistka vyšetří stav dásní pomocí tzv. parodontální sondy. Jemným zavedením sondy do žlábku mezi zubem a dásní může lékař či hygienistka měřit jeho hloubku a náchylnost ke krvácení. Hodnotí přitom kvalitu vyšetřovaných tkání, přítomnost zubního plaku, kamene a přítomnost chobotů. Je li to třeba, zhotoví rentgenové snímky. Na nich pak může zhodnotit přítomnost zubního kamene pod dásněmi, v chobotech a změny kostěného zubního lůžka.

V poslední době se začíná využívat i testů, které zjistí přítomnost bakterií a obranných látek ve slinách i v krvi. Na základě vyšetření pak lékař navrhne léčbu, která vede ke zmírnění či zpomalení (ideálně zastavení) průběhu parodontitidy, eventuelně ke zmírnění jejích následků. V této fázi je také nutné vyloučit některé celkové choroby (například onemocnění krve), které bývají doprovázeny změnami na parodontu.

Autor: MUDr. et MUDr. Martin Neumann www.MujZubar.cz - ZUBNÍ CENTRUM PETŘINY