Ronchopatie a spánková apnoe nám jdou po krku

Ronchopatie je "prosté chrápání" - jenomže když někdo prostě chrápe, tak nemusí zdaleka jít jen o ronchopatii ale mnohdy také o poruchu ventilace při spánku. To je co? Nemyslím samozřejmě poruchu pokojové ventilace čili klimatizace, kterou má ve své ložnici každý průměrný Američan, nýbrž poruchu pravidelného dýchání a tedy žádoucího okysličování organismu. Když někdo občas zachrápe, tak to samo o sobě samozřejmě ještě neznamená, že má porouchanou ventilaci. Pokud však svým chrápáním každou noc vyhání svou drahou polovičku do obýváku a ve zdech ložnice se objevují trhliny - je na čase se zamyslet. Lékařská pozorování totiž odhalila skutečnost, že chronicky chrápající jedinci mnohem častěji trpí vysokým krevním tlakem, ischemickou chorobou srdeční a cévními mozkovými příhodami než méně chrápající populace. Ronchopatie také může přispívat ke vzniku syndromu spánkové apnoe (SAS - někdy též OSA čili obstruktivní spánková apnoa), který má daleko závažnější zdravotní následky než prosté chrápání. Tento neblahý syndrom spočívá v tom, že se ve spánku střídavě dusíme a zrychleně dýcháme. Chrápání totiž velmi namáhá horní cesty dýchací a je často doprovázeno poruchami rytmu dýchání, které vedou až k nepravidelným zástavám dechu v trvání deseti i více vteřin! Odborná literatura uvádí, že takováto zástava dechu vede k poklesu kyslíku a k hromadění kysličníku uhličitého v organismu čili ke klasickým projevům dušení - čemuž lze podle mého názoru věřit. I ve spánku však naštěstí funguje starý dobrý animální pud sebezáchovy, který nás mírně probere z absolutního bezvědomí a přinutí nás zrychleně dýchat. Když však doženeme kyslíkový deficit a propadáme se zpět do blaženého absolutna, naše dýchání postupně slábne a celé extempore se opakuje neustále dokola...Není proto divu, že takto postižený jedinec se příliš dobře nevyspí, ráno je unavený a přes den pospává. Neléčená spánková apnoe může poznenáhlu vážně poškodit zdraví - navozuje stavy vyčerpání, bolesti hlavy, poruchy paměti, sklony k obezitě, zvýšený krevní tlak a řadu dalších potíží - mimo jiné také impotenci! Léčba apnoe je individuální a je založena na konkrétní anamnéze čili vyšetření příčin. Provádí se především komplexní ORL vyšetření, popř. polysomnografie, což je v podstatě vyšetření a záznam dechového rytmu spícího pacienta pomocí speciálního přístroje. Trpíte-li proto chronickým chrápáním a neklidným spánkem, neváhejte navštívit lékaře.

Muži jsou lepší! ...v chrápání teda určitě

Podle mnoha odborných průzkumů trpí častým chrápáním asi dvacet procent mužů a pět procent žen ve věku mezi 30 až 35 lety. Se zvyšující se věkovou hranicí procento chrápajících rychle roste až na šedesát procent mužů a čtyřicet procent žen ve věku nad 60 let. Proč muži chrápou víc než ženy? Je to prý dáno zejména odlišnou anatomickou stavbou obličejové kostry - její mužská varianta má větší dispozice k uzavření hrtanu při spánku. Ženám navíc zřejmě pomáhá vyšší hladina hormonu progesteronu, který podporuje dýchání. Muži také z nějakého důvodu častěji spí s otevřenými ústy, což chrápání výrazně napomáhá. Zkrátka - jsme k chrápání geneticky naprogramovaní, stejně jako k promiskuitnímu chování, agresivní lenosti a škrábání se na neslušných místech. Je to nespravedlivé - příroda si na nás zasedla.

Co způsobuje a podporuje zvuky známé jako chrápání?

Při spánku samozřejmě více či méně uvolníme veškeré svalové napětí a protože oblast krku a nosohltanu není výjimkou, dojde tím také ke zúžení dýchacích cest - uvolněné svaly svým objemem prostě částečně omezí jejich průchodnost. Proud vzduchu, který do sebe nasáváme, proudí podle zákonů aerodynamiky zúženým prostorem rychleji a za určitých podmínek notně rozechvívá měkké zadní patro a tzv. čípek podobně jako kovové plátky ve foukací harmonice - ovšem s tím rozdílem, že se to dá sotva kdy poslouchat. Uvolnění svalového napětí ve spánku se prohlubuje s přibývajícím věkem a také při požití uklidňujících léků či alkoholu před spaním, z čehož vyplývá, že po deseti pivech a sedmi malých rumech budeme chrápat zcela zaručeně. V tom případě je však zbytečné vyhledávat kvůli chrápání lékaře - leda protialkoholní léčebnu.
Na vznik tělesných podmínek ke chrápání a na jeho hlasitost má vliv řada okolností: Jistě jste si povšimli, že chrápání je častější a intenzivnější při dýchání ústy než při dýchání nosem. Proud vzduchu nasávaný nosem má totiž příznivější sklon k měkkému patru a tolik jej nerozechvívá. Je tedy důležité, aby nás neprůchodné horní cesty dýchací nenutily dýchat ústy. Pokud se nám špatně dýchá nosem, může to být způsobeno například nosními polypy (vyklenutí sliznice v důsledku zánětu nebo nádoru) nebo zduřením sliznic a mandlí v důsledku zánětu, který může být akutní (krátkodobý - např. při angíně) nebo chronický (vleklý). Kupříkladu kouření, neléčené infekce horních cest dýchacích či různá alergická onemocnění často způsobují chronický zánět nosohltanu, který vede k přetrvávajícímu zduření sliznice a zvětšení mandlí. Kromě kouření je dalším negativním civilizačním vlivem také obezita - tuk nás prostě dusí a to jak v oblasti krku tak v oblasti hrudníku. V případě spánkové apnoe (viz výše) je prokázáno, že u lidí s nadváhou dochází s každým snížením celkové tělesné hmotnosti o 10 % také k výraznému snížení apnoických pauz - tedy momentů, kdy se postižený ve spánku v podstatě dusí.
K nejkritičtější souhře podmínek pro zdatné chrápání dochází v poloze na zádech - uvolněné svaly v oblasti krku a nosohltanu útočí na průchodnost dýchacích cest bez jakýchkoliv zábran, vydatně jim na- pomáhá uvolněná dolní čelist, která do krku natlačí kořen jazyka a otevře ústa, dýchání ústy vysušuje sliznice, které pak lépe vibrují - zkrátka v takové tělesné konstelaci nejenže vypadáme poněkud nedůstojně, ale vyluzujeme také ty nejpříšernější zvuky.

Cesta k nechrápání aneb tichý spánek - dobrý spánek

Od dob, kdy byl vynalezen tenis, se stal právě tenisový míček nejklasičtějším lidovým nástrojem proti chrápání. Zoufalé manželky jej všívají svým chrápajícím manželům do speciální kapsy na zadní stranu jejich pyžama - nejlépe někam mezi lopatky. To nebohé muže (popř. ženy abychom byli nestranní) nutí spát na boku, avšak je to pro jejich dobro - nejenže to prospívá manželskému intimnímu životu ale i jejich zdraví. Nepomůže-li tenisák, nemusíme ještě sahat po tenisové raketě či dokonce baseballové pálce, abychom svou chrápající polovičku uzemnili, ale dovedeme ji na nosní-krční-ušní oddělení nejbližšího zdravotnického zařízení. Tam lékař zjistí, zda chrápání způsobuje neprůchodnost horních cest dýchacích či jiná neplecha. Někdy stačí vyléčit špatnou průchodnost nosu a spánek se rázem ztiší - kromě výše uvedených příčin ztížené průchodnosti dýchacích cest se s přibývajícím věkem může také projevit například vrozená vada nosní přepážky nebo jiné nepříznivé anatomické poměry v nosních dutinách.
Je-li příčinou chrápání nesprávný životní styl (což je v dnešní veskrze joggingové společnosti kupodivu velmi časté), není jiného léku než změna životosprávy. Vím, že jste to, vážení čtenáři, již tušili a obávali se tohoto momentu, ale i já (ač nejsem váš ošetřující lékař) jsem pod tíhou nezvratných faktů nucen vám doporučit, abyste zanechali či alespoň výrazně omezili kouření a pití alkoholu (zvláště před spaním) a změnili jídelníček pokud trpíte nadváhou. Hluboce se za to omlouvám - ale považuji to za svou nepříjemnou profesionální povinnost.
Místo prášků na spaní, které prohlubují nežádoucí ochablost svalstva, se raději snažte odstranit příčinu nespavosti. Velmi prý pomáhá vytvoření určitého večerního rituálu, při kterém se před spaním zklidníte - např. krátká klidná procházka, uklidňující četba či poslech hudby, sklenice teplého mléka, vyvětraná ložnice, klidné děti, klidná manželka, klidný pes apod. Pokud se vám nepodaří nespavost bez prášků vyřešit - poraďte se s psychologem. Vyberte si ale takového, co nemá tik v oku ani nikde jinde.
Jsou-li však příčinou chronického chrápání příliš volné měkké tkáně v oblasti nosohltanu a zásadním způsobem nepomáhá nic z výše uvedeného, máme ještě na výběr ze dvou možností - Silensor proti chrápání nebo operaci měkkého patra a čípku. Nebojte se - zní to hrozně ale v podstatě to nic není.

Silensor - protichrápací tlumič

Silensor se skládá ze dvou poloprůhledných částí ve tvaru podkovy (tzv. dlah), které se nasazují na chrup horní i dolní čelisti. Tyto dlahy těsně obepínají zuby v zubním oblouku a díky své pružnosti na nich samovolně drží. Dlahy jsou po stranách navzájem spojené páskem - spodní čelist je tedy po vsazení Silensoru do úst fixována k horní nepohyblivé čelisti a tím je znemožněno její přílišné uvolnění směrem ke krku, které způsobuje zúžení hltanu. Vzduch tedy může volně proudit a nezpůsobuje vibrace měkkých tkání. I s nasazeným Silensorem je však možné čelistmi do určité míry pohybovat a nehrozí tedy strnulost úst. Pohyb dolní čelisti dolů a dozadu je však potřebným způsobem omezen. Silensor je tedy poměrně pohodlný a efektivní prostředek k prevenci chrápání, protože většinou jsou tyto nepříjemné a nezdravé noční zvuky způsobené sevřením dýchacích cest - fixace dolní čelisti ve spánku příznivě ovlivňuje průchodnost celého hltanu.
Silensor nebrání dýchání ústy - lze jej tedy použít i v případě, že dýchání nosem je z nějakého důvodu nemožné či obtížné. Po prvním nasazení Silensoru můžete samozřejmě pociťovat určité nepohodlí, ale pokud je zhotoven dobře, tak si na něj rychle zvyknete. Ráno po jeho použití můžete mít pocit, že jsou vaše čelisti trochu ztuhlé a jaksi posunuté do nepřirozené pozice. Je to způsobeno neškodným nahromaděním lymfatických tekutin v čelistním kloubu, který měl dlouhodobě omezený pohyb. Během několika minut se však tyto tekutiny vstřebají a nepříjemný pocit zcela odezní.
Silensory se zpravidla vyrábí z poloměkkého komfortního materiálu. Jen při špatném stavu chrupu například při velkých mezerách mezi zuby či dírách po vytržených zubech je nutné vyrobit tuto pomůcku z relativně pevné hmoty.
Silensor nelze upevnit v bezzubých ústech či na chrup ve velmi špatném stavu. O jeho případném použití se samozřejmě můžete a v případě, že máte o tento protichrápací aparátek zájem vlastně musíte poradit se svým zubním lékařem. Na základě kompletního otisku vašeho chrupu, který vám zubní lékař sejme, vám pak zubní technik Silensor vyrobí.

O možnostech chirurgické úpravy měkkého patra a čípku si povíme v některém z dalších vydání našeho časopisu v rámci článku o využití laserového paprsku ve stomatologii.

Vážení čtenáři, vidíte sami, že z pohledu moderní medicíny není chrápání už jen nepříjemnou překážkou společného soužití dvou či více osob v jedné ložnici, ale elementem, který může vážně poškodit naše zdraví. Neberte proto prosím výše uvedené informace a doporučení na lehkou váhu - ujišťuji vás, že jsem čerpal jak z vlastních zkušeností, tak ze seriózních i když veskrze nudných odborných materiálů.

Váš chrápající spící David Mondok, redakce časopisů StomaTeam a StomaTip (05.06.2004)