Plastické materiály se umísťují přímo do dutiny vzniklé odstraněním zubního kazu (tzv. kavity) a tuhnou až po aplikaci. Proto se jedná o tzv. výplně přímé.
K materiálům pro přímé výplně patří amalgám, kompozitní pryskyřice, skloinomery a kompomery. Jaké mají vlastnosti?

Amalgám

Amalgámové výplně v ústech pacienta

Amalgám je nejstarší a nejpoužívanější výplňový materiál. Jde o slitinu stříbra mědi a cínu smíchanou se rtutí. Aplikuje se do vypreparované kavity v plastickém stavu a tuhne až po aplikaci. Ve světě je ročně aplikováno asi 270 tun rtuti do zubních výplní zhotovených z amalgámu.
Rozšířenému, ale zároveň kontroverznímu amalgámu a jeho vlastnostem, zejména bezpečnosti, se budeme věnovat na našem portálu v samostatném článku, zde tedy jen ve zkratce zmíníme jeho základní vlastnosti, výhody a nevýhody:

Při tuhnutí mírně expanduje, tzn. zvětší svůj objem. To je dobré u živých zubů, kde se vytvoří velmi těsné spojení bránící uvolnění výplně a zejména průniku bakterií pod výplň. U zubů zbavených zubního nervu má ale tato objemová expanze a jí založený tlak za zbytek zubu podíl na následných frakturách endodonticky ošetřených zubů. Proto je použití amalgámu u endodonticky ošetřených zubů nevhodné. 
Dobře se zpracovává a při aplikaci zubnímu lékaři odpustí nejednu technologickou nekázeň v podobě vlhkého pracovního pole nebo nepřesnosti při preparaci, což ale rozhodně nemůže být řazeno mezi výhody tohoto materiálu… 

Výhody:
- mechanická odolnost, trvanlivost, dobře odolává žvýkacímu tlaku
- bakteriostatické účinky (díky Ag a Cu) - vzhledem k obsahu stříbra vykazuje určitou míru antibakteriálního působení
- vynikající leštitelnost (tím pádem omezení usazování plaku)
- malá náchylnost k technologickým chybám při zhotovení výplně (vlhkost)
- "selfsealing efekt" - amalgám přirozeně koroduje, na povrchu se tomu bráníme leštěním, v místě styku se zubem je to žádoucí a znamená to "zapečetění" mikrospáry mezi zubem a výplní
- cena: se zdá být společně s trvanlivostí jednou z mála výhod tohoto materiálu. Za rozumnou cenu může sloužit jako výplňový materiál pro velké segmenty populace.

Nevýhody:
- Bezpečnost a toxicita amalgámu je stále živě diskutována. Vědci si ani dnes nejsou jisti, nakolik amalgám poškozuje zdraví lidí. Existují zcela protichůdná vědecká tvrzení - studie, které tvrdí, že je amalgám bezpečným, trvanlivým a levným výplňovým materiálem a že ze všech amalgamových výplní se během života do organismu uvolní obdobné množství rtuti jako při konzumaci mořských ryb typu tuňáka. I z těchto studií však vyplývá, že určité množství rtuti se z výplní do lidského organismu uvolňuje a někteří vědci tvrdí, že amalgám může být zodpovědný za mnoho spolu nesouvisejících příznaků jako jsou deprese, únava apod. Další uvádějí, že rtuť z amalgámových výplní snižuje počet T-lymfocytů, což ovlivňuje imunitní systém a může vést k autoimunitním onemocněním jako roztroušená skleróza, lupus erythematodes. Amalgám také může hrát roli faktoru zhoršujícího stav pacientů s alergiemi nebo leukémií [Zbyněk Mlčoch: Otrava (intoxikace) rtutí - příznaky, projevy, léčba, prevence, amalgám]. Jejich odpůrci poukazují na to, že škodlivost amalgámu nebyla jednoznačně prokázána, což se ovšem nedá dle názoru autora interpretovat, že by tomu tak reálně nebylo. Obzvláště podezřelá je součást stanoviska komise EU, ve kterém se m.j. uvádí, že: „Omezení užívání amalgámu by mohlo poškodit finanční stabilitu zdravotních systémů…“ Skoro se tak nabízí podezření, že komise nadřazuje kolektivní stabilitu svých zdravotních systémů nad zdravotní rizika způsobená aplikací amalgámu jednotlivcům.
Dalším faktem je, že velká část rtuti ze zubního amalgámu končí v životním prostředí. Podle expertů každý rok končí v Evropské unii asi 30 tun rtuti v půdě, 24 tun ve vodě a 23 tun v ovzduší.
Možná i proto se některé země se k používání amalgámu postavili radikálně: Norsko zakázalo od 1. ledna 2008 užívání dentálního amalgámu, kromě výjimečných případů. Švédsko zavedlo podobný zákaz od 1. dubna 2008 a Dánsko výrazně omezilo užívání amalgámu koncem roku 2008. Ve stanovisku České stomatologické komory z 26.2.2008 k používání amalgámu se uvádí: „Největším rizikem pro zdraví pacienta a životní prostředí je amalgámová výplň z nedózovaného amalgámu hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Archaickou přípravou s nepřesně odměřovaným množstvím rtuti a amalgámových pilin přímo v ordinaci vzniká nekvalitní výplňový materiál.“ viz: www.dent.cz/detail-text.php?id_strana=77&id_text=449 
- Estetika - esteticky je dnes považován za zcela nevyhovující pro svůj stříbrný a u starších variant šedočerný kovový vzhled.

Z výše uvedených důvodu se stále hledají materiály, které by amalgám nahradily.

Kompozitní pryskyřice

Bílé výplně místo amalgámových
Laickou veřejností bývají výplně z tohoto výplňového materiálu nazývány "bílými plombami“. Používají se jako vysoce estetické výplňě především na předních zubech. Někdy bývají nazávány též jako „plastové výplně“, což je pojem diskutabilní, protože právě obsah plastů byl v posledním desetiletí značně snížen a nyní tvoří pouze 20-30%. Správný název je kompozitní materiál, což znamená, že jde o materiál složený ze dvou, nebo více složek s rozdílnými vlastnostmi, které dohromady dávají výslednému výrobku nové vlastnosti, které nemá sama o sobě žádná z jeho součástí. V plastovém pojivu, které zajišťuje soudržnost materiálu a je zodpovědné za schopnost polymerace, při které materiál ztvrdne, se nacházejí tzv. plniva - křemičité, skelné nebo keramické částice různého tvaru a velikosti, které dávají výplňovému materiálu jeho pevnost. Starší kompozitní pryskyřice byly „samotuhnoucí“ a k vytvrzení došlo samovolně po smíchání dvou složek, moderní tzv. fotokompozitní pryskyřice tuhnou po osvícení světlem specifické vlnové délky pomocí speciální halogenové nebo LED lampy.

Výhody:
- Mezi hlavní výhodu kompozitních materiálů patří zejména estetika – při správném technologickém postupu a výběru vhodných barev lze zhotovit výplně barvou velmi blízké vlastním zubům. Proto se fotokompozitní materiály staly nenahraditelnými zejména při léčbě zubního kazu a dalších defektů u předních zubů.
- Po speciální úpravě povrchu zubu dochází při dodržení správného technologického postupu k velmi pevné vazbě – adhezi na zubní tkáň, takže výplň na zubu pevně drží. To umožňuje ošetření široké škály defektů tvrdých zubních tkání.
- Fotokompozitní materiál lze vrstvit z různých odstínů barev a tvarovat při aplikaci do kavity a následně osvícením „vytvrdit“, takže je fotokompozitní zubní výplň na rozdíl od výplně amalgámové prakticky okamžitě schopná odolávat mechanickému zatížení.
- Kompozitní pryskyřice nejsou dobrými vodiči tepla, takže se také neobjevuje citlivost na tepelné podněty jako u amalgámu.
- Pomocí kompozitní pryskyřice je možné ošetřit i zcela miniaturní kazy za použití tzv. mikropreparace bez zbytečné ztráty jinak zdravé zubní tkáně.

Ale jsou tu také nevýhody:
- Kompozitní výplně mají menší mechanickou odolnost ve srovnání s amalgámem a keramikou.
- Kompozitní pryskyřice jsou materiálem přátelským k bakteriím, dobře na jejich povrchu ulpívá zubní plak a to znamená, že při horší zubní hygieně existuje zvýšené riziko vzniku zubního kazu v místě okraje výplně = tzv. sekundární zubní kaz.
- U starších kompozitních pryskyřic docházelo po čase ke změnám barevného odstínu, u modernějších materiálů se již tento problém prakticky nevyskytuje. Pouze u kuřáků a lidí konzumujících kávu, čaj, červené víno někdy dochází po čase k barevnému zvýraznění okraje výplně, což je dáno níže uvedenými vlastnostmi.
- Při osvícení a tuhnutí materiálu dochází k jeho smršťování. To může vést ke vzniku mikrotrhlin na okrajích výplně, proto je zapotřebí při zhotovení výplně dodržet technologický postup a materiál vytvrzovat postupně po vrstvách. Tím se míra kontrakce materiálu snižuje stejně jako použitím LED lamp s tzv. „studeným startem“. Kompozitní pryskyřice mají odlišnou tepelnou roztažnost
- Kompozita jsou během aplikace velmi náročné na správné zpracování – jsou btotiž citlivé na vlhkost a materiál musí být umístěn za podmínky absolutně suchého pracovního pole. Není li tato podmínky dodržena nebo ani dodržet nelze (při aplikaci v nepřehledném či vlhkém místě, tzn. zejména u větších defektů na stoličkách), mohou snadno vzniknout netěsnosti kolem okrajů výplně a následný průnik bakterií způsobí vznik sekundárního zubního kazu.
- Možná zdravotní rizika (alergie?) jsou dosud málo prozkoumána.
- Není doporučené je aplikovat u pacientů s horší hygienou.

Pozn.: Uvažujete-li z nejrůznějších důvodů o náhradě amalgámové výplně na zadním zubu za výplň estetickou, ne vždy je vhodné nahradit jí kompozitní pryskyřicí. Dražším, ale trvanlivějším řešením je zhotovení keramické inlaye v laboratoři nebo dnes již díky rozvoji CAD/CAM stomatologie a techniky CEREC přímo v ordinaci v jedné návštěvě.Více o technologii CEREC zde. Srovnání amalgámových výplní a keramických inlayí:  

Skloionomerní cementy (GIC)

Skloinomerní cementy někdy také nazývané sklopolyalkenoáty nebo glassinomery mají v řadě ohledů výhodné vlastnosti, příznivě působící na poškozené zubní tkáně. Za určitých okolností mají dokonce schopnost podpořit regeneraci oslabené zuboviny v místě odstraněného zubního kazu. Mají též značné antibakteriální vlastnosti. Jsou obzvláště vhodné do úst s vysokou kazivostí zubů a pro ošetření dětského chrupu. Slouží také jako jedna z komponent tzv. sendvičových výplní, kdy se skloionomerní cement nanese do spodní části kavity a překryje se odolnějším materiálem (např. kompozitním plastem). Nevýhodou skloionomerů je totiž jejich menší. mechanická odolnost. Nedají se tudíž použít k rozsáhlým výplním, které jsou vystaveny velké zátěži. Zmíněné sendvičové výplně mohou v některých případech posloužit jako alternativa výplní amalgámových - zvláště u menších defektů na zadních zubech. Používají se proto jako dlouhodobě provizorní výplně stálých zubů, jak již bylo zmíněno hlavně zejména u pacientů s vysokou kazivosti a zhoršenou hygienou, při ošetření dětských zubů, jako dostavbový materiál pod fixní protetické práce a jako spodní vrstva tzv. . sendvičových výplní, kdy se skloionomerní cement nanese do spodní části kavity a později se překryje odolnějším materiálem (např. kompozitní pryskyřicí).
Vyrábějí se v mnoha variantách. Barevné úpravy blížící se barvě zubů, s příměsí s příměsí kovového stříbra pro zvýšení mechanické odolnosti (aplikace do stoliček) či se přidávají do kompozitních pryskyřic (= tzv. kompomery).
 
Výhody a nevýhody:
K výhodným vlastnostem patří schopnost podpořit regeneraci oslabené zuboviny v místě odstraněného zubního kazu pomocí absorpce iontů fluoru.
Skloinomery se také dobře zpracovávají a mají antibakteriální vlastnosti, riziko vzniku sekundárního kazu je minimální.
Dobře drží na tvrdých zubních tkáních.
Mezi nevýhody patří nízká mechanická odolnost a malá trvanlivost. Nedají se tudíž použít k rozsáhlým výplním, které jsou vystaveny velké zátěži. Zmíněné sendvičové výplně mohou v některých případech posloužit jako alternativa výplní amalgámových - zvláště u menších defektů na stoličkách. Esteticky nepatří mezi plně uspokojivé ve srovnání s kompozitními pryskyřicemi nebo keramikou.

Kompomery

Kompomery zubním výplňovým materiálem, který vzniká směsí kompozitní pryskyřice a přidaného skloionomerního cementu. Jsou nyní považovány za druh kompozitní pryskyřice, proto také bývají nazývány skloinomerním cementem modifikované pryskyřice.

S malými níže uvedenými rozdíly mají vlastnosti kompozitních pryskyřic. Kompomery neoplývají vysokou pevností a proto nejsou vhodné jako definitivní výplňový materiál v zatížených místech zubů s vyjímkou dětské stomatologie, kde je lze s výhodou použít při ošetření dočasného chrupu.

Výhody:
- Nejsou tolik citlivé na vlhkost při aplikaci, jako samotné kompozitní pryskyřice
- Příměs skloinomeru zvyšuje sílu vazby k tvrdým zubním tkáním..
- Absorbují a uvolňuji fluoridové ionty obdobně jako skloinomerní cementy, ale v podstatně menší
- Nízká pravděpodobnost vzniku alergie


Nevýhody:
- Nízká pevnost a „otěruvzdornost“, proto se používají hlavně jako dočasný výplňový materiál v dětském chrupu nebo v místech, která nejsou mechanicky zatěžována – zubní krčky.
- Horší estetické vlastnosti ve srovnání s čistými kompozitními pryskyřicemi – mají křídově bílou barvu

Autor: MUDr. et MUDr. Martin Neumann
www.MujZubar.cz - ZUBNÍ CENTRUM PETŘINY