Dodnes nejstarší důkaz o používání žvýkačky našli archeologové při vykopávkách 9000 let starého sídla na jihu Švédska. Tato pra-žvýkačka měla však sotva něco společného se žvýkačkami, které se používají a vyrábějí dnes.

Staří Egypťané používali již před 3500 lety na osvěžení svého dechu malé kuličky z melounu, myrhy a kadidla, které žvýkali. V starověkém Řecku se žvýkala mastixová guma, to byla pryskyřice získávána z kůry keře Pistacia lentiscus. Čerstvé řezy do kůry této rostliny produkovaly voňavou látku, která tuhla v takzvaný mastix. Řecké ženy tedy již ve starověku využívaly skvělé vlastnosti mastixu, které jsou u podobných látek velmi ceněné i v současnosti – pomáhal jim čistit zuby a dezinfikovat ústní dutinu.
V střední a jižní Americe sahali původní obyvatelé po "Chicle" – tak nazývali Mayové zhuštěnou šťávu tropického stromu Manilkara zapota. Když Španělé v 16. století dobývali toto území, tak od místních obyvatel přebrali zvyk žvýkat "Chicle", který se později stal tradicí.
V severovýchodní části USA v Nové Anglii hledali Indiáni uspokojení ve žvýkání tekutiny z jehličnatých stromů (nejčastěji jedle nebo smrk). Tato gumovitá hmota, která se uvolňovala po nařezání kůry jehličnanů, rychle přilákala pozornost britských kolonizátorů. Ti se jako první pokusili indiánský zvyk zpeněžit

Začátek komerčního využívání žvýkaček

Už na počátku 19. století byly na území Spojených států Amerických k dostání kostky borovicové gumy, kterou se místní obyvatelé pokoušeli vyrábět podle původních receptur starých Indiánů a Mayů. Tyto kostky však byly bez chuti a neobsahovaly ani aromatické látky, které jsou dnes ve žvýkačkách obsaženy. Tehdy 29letý William Wrigley Jr. přišel z Filadelfie do Chicaga, založil Wm. Wrigley Jr. company a začal se zabývat výrobou mýdla jako jeho otec.
Později kvůli zvýšení prodeje svých výrobků začal k zakoupenému mýdlu přidávat balení prášku do pečiva. Tato inovativní obchodní strategie přinesla neočekávané ovoce, protože někteří zákazníci si začali mýdlo kupovat kvůli prášku do pečiva. Proto se začal orientovat také na výrobu prášku do pečiva a ve svých inovacích dál pokračoval. A tak ke každé krabici prášku do pečiva dostal zákazník dva balíčky žvýkaček. Wrigleyho nabídka se stala velkým trhákem a zdálo se, že žvýkačky jsou žádanější víc než prášek do pečiva. V roce 1893 vyrobil žvýkačky Wrigley Spearmint a v tom stejném roce i Wrigley Juicy Fruit, které se v takřka nezměněné podobě prodávají dodnes.
V roce 1906 se pan Adolph Glaser pokoušel špionážním způsobem vyzvědět recepturu na výrobu žvýkačky přímo ve firmě Wrigley a v roce 1910 sám začal žvýkací gumu vyrábět v Praze pod názvem Rici s příchutí růže a nektaru. Odbyt byl velký a guma se prodávala do celého Rakousko-Uherska. Po 2. světové válce se v ČSR přestaly žvýkačky vyrábět údajně kvůli hygienickým důvodům. V 1956 ministerstvo zdravotnictví výrobu povolilo, aby tak zabránilo nelegálnímu obchodu s tímto výrobkem.
V roce 1924 H. Knighton poprvé informuje o čistícím působení žvýkaček. Vývoj moderních žvýkaček zapříčinil odklon od používání cukru (sacharóza), který byl nahrazen necukrovými sladidly – xylitol, glucitol. Tím se rozšířila použitelnost žvýkaček. Staly se jedním z prostředků profylaxe (ochrany – prevence) zubního kazu a péče o orální zdraví.

Vlastnosti žvýkaček

Lidé žvýkačky používají kdekoliv a kdykoliv. Dávají jim dobrý pocit svěžího dechu. Žvýkání podle lékařů a psychologů uvolňuje svalové a psychické napětí. Můžeme pozorovat zvýšenou schopnost koncentrace, kromě toho zrychluje krevní oběh, prokrvuje tkáně, mozek dostává větší přísun kyslíku, ztrácí se únava. Vědecké studie dokazují, že žvýkání žvýkaček pomáhá lépe se vyrovnat se stresovou zátěží. Žvýkačky zmenšují chuť na malá jídla mezi hlavními jídly v průběhu dne a obsahují v průměru jen 5-10kcal. Neméně důležitá je jejich vlastnost působit profylakticky (ochranně) proti vzniku zubního kazu v průběhu dne tam, kde není možnost si vyčistit zuby po hlavním jídle.

Klasifikace žvýkaček

Žvýkačky můžeme rozdělit na jednotlivé generace:

I. generace – jednoduché nehygienické žvýkačky:
Výroba těchto žvýkaček byla postupně omezována pro některé jejich účinky, které podporovaly vznik zubního kazu. Na jedné straně tyto žvýkačky sice pomáhaly mechanicky odstranit živnou půdu bakterií zubního kazu, tedy zubní plak, na straně druhé však sacharidy (cukry) v nich obsažené činnost těchto nežádoucích bakterií výrazně podporovaly.

II. generace - žvýkačky hygienické:
Namísto cukru obsahují náhradní sladidla. Pomáhají bez negativních vedlejších účinků mechanicky očistit zuby od plaku a mají výrazný dezodorační efekt.

III. a IV. generace - žvýkačky profylaktické:
Mají dobré karies – protektivní (ochranné proti kazu) vlastnosti, čistící a dezodorační efekt, neutralizují kyseliny v ústní dutině a tím upravují pH ústní tekutiny. Mají podstatně složitější strukturu, obsahují několik náhražek cukru a krystaly typu pro-Z.

Na závěr je třeba říci, že žvýkačka není základním, a ani jediným prostředkem hygieny dutiny ústní. Veřejnost je ovlivněná reklamou a má představu, že jedině žvýkání žvýkaček bez cukru dokáže ochránit zuby před vznikem zubního kazu, zatímco správná a důsledná ústní hygiena a prevence zubního kazu jsou jim úplně cizí. Proto je třeba zdůraznit, že žvýkačka bez cukru je jen doplňkem ústní hygieny, který nám v každodenním shonu pomáhá omezit tvorbu zubního plaku a snížit kyselost v ústech. 

Publikováno: 14.06.2006 v rubrice Zajímavosti původního portálu zuby.cz
Autor: Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip