Hlavní strana Bolest zubůDětský chrupEndodoncieImplantátyKorunkyNávštěva zubní ordinaceOnemocnění dásníOnemocnění ústní sliznicePrevenceÚstní hygienaVýplně zubůZajímavostiZubní náhradyZuby a dásně v těhotenství

Zubní protéza – dobrý sluha, zlý pán II

Jak jsme uvedli v prvním článku, který naleznete na www.zuby.cz, – různé zubní protézy neboli náhrady jsou dnes pro milióny lidí řešením jejich problémů s neúplným chrupem – tzn. problémů s rozmělněním potravy, vzhledem obličeje, mluvením a společenskými aktivitami. Ani sebedokonalejší zubní náhrada však nemůže plnohodnotně zastoupit přirozené zuby, a to zvláště v případě značné nebo úplné ztráty chrupu. Mimo jiné jsme si proto minule popsali řešení častých potíží při používání tzv. celkové snímatelné zubní náhrady, která se zhotovuje pacientovi s úplnou ztrátou chrupu neboli bezzubostí. Zhotovení a používání celkové snímatelné náhrady je z pohledu zubního lékaře i pacienta mnohem komplikovanější záležitost, než by se mohlo při pohledu na "zuby ve skleničce" zdát, proto se této protéze podíváme na zoubek z dalších úhlů pohledu.

Protéza z pohledu pacienta

Pacient, kterému je zhotovována první celková snímatelná náhrada, samozřejmě neví, co od ní má očekávat. Je většinou velmi nepříjemně překvapen, že při nošení náhrady musí změnit celoživotně zažité návyky v přijímání potravy, mimice obličeje a dokonce i mluvení. Náhrada v ústech drží jen díky určitému "podtlaku" mezi slizniční plochou tzv. těla náhrady a sliznicemi dásní a patra. Nikdy tedy nemůže držet tak pevně jako přirozené zuby s kořeny zasahujícími hluboko do čelistní kosti. Nositel protézy musí mít neustále na paměti, že některé dříve běžné úkony jako prudké kýchnutí, náhlé zakašlání, určité pohyby čelistí či nekontrolované kousání mohou náhradu uvolnit. Aby vznikl potřebný podtlak mezi náhradou a sliznicí, nemůže tělo náhrady pružit – musí být tvrdé a nepoddajné. Materiál, ze kterého je tělo náhrady vyrobeno, tudíž nepůsobí na měkkou a pulsující ústní sliznici příliš blahodárně – dásně a patro jsou v podstatě neustále drážděny cizorodým předmětem. Není proto divu, že období sžívání se s novou protézou je zvláště pro citlivé jedince k "zešílení" a považují tyto problémy, které zákonitě vyplývají ze střetu umělého tělesa náhrady s živými tkáněmi úst, za chybu v jejím zhotovení. Přidáme-li k tomu psychickou zátěž ze značného snížení kvality osobního i společenského života, které bezzubost jednoznačně přináší, je pacient ve značném stresu. Zvláště pak v pokročilejším věku tento stres často oslabuje pacientovu schopnost objektivně posuzovat jeho situaci a komunikovat s ošetřujícím dentálním odborníkem. Pacient má navíc většinou nedostatek informací a odborných znalostí k tomu, aby posoudil, zda se jeho protéza dá označit za kvalitní a je tedy neustále na pochybách – zvláště když se v běžném životě, a to bohužel i v oblasti zdravotnictví nezřídka osobně i zprostředkovaně setkává s nekvalitními výrobky či lékařskou péčí.

Pro pacienty, kteří se s protézou nakonec sžijí a dlouhodobě ji nosí, je pak naprosto typické, že nedokáží protézu vyměnit, i když je již značně opotřebená a nevyhovující. Třeba už ani pořádně nedrží v ústech a její zuby jsou tupé, ale hlavně že netlačí! Také vzhled obličeje se zdá být díky staré protéze "přirozený", protože si na něj pacient prostě zvykl. Nová protéza je zkrátka vždycky jiná a z pohledu pacienta tedy horší, protože je rozhodně mnohem méně pohodlná a mění vzhled obličeje už jen tím, že v ní jsou nové bělejší a opotřebením nezkrácené zuby. Pacient proto často požaduje, aby se nová protéza zhotovila přesně podle té staré. To však není v zásadě možné, protože už jen nové umělé zuby s neopotřebovanými hrbolky velmi mění uživatelský charakter náhrady. Navíc by kopie staré protézy musela mít i všechny její nedostatky a opotřebení, aby byla naprosto stejná, což je z lékařského hlediska i logiky věci nesmysl.

 

 

Protéza z pohledu dentálního odborníka

Zubní náhrady obecně vyrábí zubní technik na základě podkladů a pokynů zubního lékaře. Celková snímatelná náhrada, o které pojednává náš článek, je pro tyto dentální odborníky bohužel jednou z nejméně oceněných prací v poměru vynaloženého úsilí na její zhotovení k finanční návratnosti a uznání pacienta. Vzhledem k výše uvedeným problémům, které pacientovi způsobuje úplná ztráta chrupu a snaha nahradit jej z hlediska přírody zákonitě nedokonalou protézou, jsou lékař i technik neustále vystavováni nereálným požadavkům pacienta a velmi často i podezření, že se pacientovi nechtějí dostatečně věnovat. Zvládnutí takových případů tedy vyžaduje nejen znalosti z oboru, ale také dovednosti kvalifikovaného psychologa. Dlužno ovšem říci, že pro odbornou veřejnost není snadné přizpůsobovat se "prudkému porevolučnímu vývoji" české dentální scény a stále rostoucím požadavkům na kvalitu zubolékařského ošetření. Ne každý dentální odborník tedy využívá všech možností, které se mu dnes nabízejí ke zhotovení snímatelné náhrady co nejvíce individuálně přizpůsobené pacientovi. Chyba tedy zdaleka není vždy jen na straně pacienta, jak by se z předchozích řádků mohlo zdát, ale také v celkově nestabilní situaci, která stále v oblasti zdravotnictví panuje – dentální oblast samozřejmě nevyjímaje.

Celková snímatelná náhrada je pacientovi tak zvaně plně hrazena zdravotní pojišťovnou, což znamená, že pojišťovna zaplatí práci a materiál zubnímu lékaři a lékař pak zubnímu technikovi. Pacient (který si samozřejmě platí zdravotní pojištění) dostane protézu "zdarma". Realita je ovšem taková, že částka, kterou pojišťovna za zhotovení celkové snímatelné náhrady proplácí, naprosto neodráží požadavky současné praxe a dentální odborník se musí velmi snažit, aby výrobu tohoto typu protézy finančně nedotoval z jiných výkonů – tedy aby na ní neprodělával. Aby měl dostatek času a klidu věnovat se každému pacientovi v nejvyšší možné míře, beze zbytku vyhovět všem jeho splnitelným požadavkům a vyrobit mu něco lepšího než jen s prominutím "klasickou socialistickou klapačku na dožití" musí přikročit k vybírání příplatků od pacientů v hotovosti, což není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Tento krok si totiž musí prosadit nejen u své klientely, tedy u pacientů, kteří se na příplatky samozřejmě netváří nikterak nadšeně, ale také navzdory soudobému systému úhrad zdravotnické péče, v rámci kterého nejsou pro vybírání příplatků za lékařské úkony plně hrazené pojišťovnou stanovena jasná pravidla. Zkrátka "snímačky" nebo také "totálky" jsou v současnosti zdrojem nemalých problémů jak pro pacienty tak pro dentální odborníky a všeobecné zvýšení jejich standardní kvality si vyžaduje systémové řešení.

Možnosti pacienta

Pacient by samozřejmě měl od svého zubního lékaře obdržet funkční snímatelnou zubní náhradu. Co však znamená "funkční"? Protéza by neměla samovolně vypadávat z úst, pacient by měl být schopen pomocí protézy rozmělňovat alespoň měkkou stravu nakrájenou na kousky a měl by být schopen s protézou mluvit bez různého šišlání a fonetických vad řeči. Pro konečné posouzení protézy je však nutné překlenout určité "zvykací" období, které může trvat i několik týdnů. Nové protéze se totiž musí přizpůsobit nejen sliznice v ústech, ale také obličejové svaly, což samozřejmě chvíli trvá. Častou iluzí pacientů je, že se snímatelnou náhradou budou moci hryzat mrkev či ukusovat tvrdé jablko a jsou překvapení, že problémem může být i obyčejný neškodně vyhlížející rohlík, jehož houževnatá hmota však vyžaduje ke zpracování značného tlaku (často právě na rohlíku dochází k rozlomení oslabených zubů). I sebekvalitnější náhrada, která však v ústech drží jen díky přisání ke sliznici dásní a patra, nemůže takový komfort poskytnout.

Pokud však protéza vykazuje evidentní nedostatky – jako že se díky svému tvaru či velikosti pacientovi takřka nevejde do úst, nelze skousnout horní a dolní díl k sobě, či protéza vypadává z úst při každém pohybu čelistí – má pacient možnost okamžitě reklamovat protézu jako každý jiný výrobek.

Funkčnost náhrady, a tedy především její držení v ústech, závisí nejen na kvalitě jejího zhotovení, ale také na stavu dásní a patra, které poskytují protéze oporu. U některých pacientů je sliznice tzv. protézního lože natolik poškozená, že je velmi obtížné a mnohdy takřka nemožné přinutit protézu, aby se k ní pevně přisála. V takových případech se stále více doporučuje zavedení minimálně dvou zubních implantátů do čelistní kosti, ke kterým je možno náhradu připevnit "patentkami" zapuštěnými do těla náhrady. Náhradu lze stále vyjímat z úst, ale její držení je samozřejmě díky implantátům, které zjednodušeně řečeno imitují kořen zubu, nesrovnatelně lepší. Ošetření dentálními implantáty je u nás v současnosti již poměrně dostupné a nejedná se ani o příliš komplikovaný chirurgický zákrok – s určitou finanční, časovou i fyzickou zátěží však pacient samozřejmě počítat musí.Další možností, jak zlepšit uživatelské vlastnosti snímatelných náhrad, je zhotovení jejich slizniční plochy ze speciálních materiálů (silikonu nebo pryskyřice), které jsou do určité míry pružné a měkké, ale zároveň natolik tuhé, aby umožňovaly podtlak neboli sání. Takové náhrady jsou pak mnohem šetrnější k dásním a patru než náhrady zhotovené z tradičních tvrdých materiálů. Běžně se však tato technologie v našich ordinacích nevyužívá a je součástí nadstandardního ošetření.

Všeobecně dostupnou možností, jak zlepšit uživatelské vlastnosti snímatelné náhrady jsou tzv. fixační prostředky, které je možno volně zakoupit v každé lékárně. Tyto prostředky se nanášejí na slizniční plochu náhrady a mají za úkol zvýšit sání a tedy držení protézy v ústech a chránit sliznici před otlaky a drobnými odřeninami, ke kterým vzhledem k nutné tvrdosti těla náhrady mnohdy dochází. Po aplikaci tedy vytvoří tenkou mechanickou ochrannou bariéru mezi protézou a sliznicí. Fixační prostředky jsou k dostání ve třech formách – jako krém, jako prášek a v podobě tenkých přilnavých podložek. Každá z těchto forem má své výhody a nevýhody a je nutné vyzkoušet, která varianta je pro vás nejvhodnější. Zjednodušeně můžeme říci, že krém je univerzální a lze jej používat ve většině případů – jeho výhodou je velmi snadná aplikace. Prášek se uplatní zejména u malých úzkých protéz, kde je nutné vytvořit jen tenkou a velmi přilnavou vrstvu fixačního prostředku – jeho výhodou je poměrně snadná aplikace a především značná přilnavost. Určitou nevýhodou krému a prášku je možnost jejich vyplavení slinami. Ztuhlé zbytky krému či prášku se musí z protézy odstranit kartáčkem. Podložky jsou výbornou volbou zejména v případech, kdy je z nějakého důvodu krém nebo prášek z pod náhrady rychle vyplavován slinami a ztrácí tak účinnost (zejména pak u náhrad na dolní čelisti) – jejich výhodou je tvarová stabilita a snadné sejmutí z protézy, nevýhodou může být jejich tloušťka a složitější aplikace než vyžaduje krém či prášek (podložka se musí tvarovat zastřižením).

Tyto fixační prostředky byly doposud šířeny převážně komerční cestou – tedy prostřednictvím televizních reklam a lze je také určitým způsobem zneužít k jakémusi vylepšení nekvalitně zhotovených náhrad, proto k nim má poměrně velká část odborné veřejnosti stále určitý odstup. Můžete se tedy u zubního lékaře setkat s názorem, že kvalitní protéza takové pomůcky nepotřebuje nebo dokonce, že tyto prostředky brání přizpůsobení sliznice nové protéze. Stále více lékařů však již mělo možnost ověřit si volně dostupné fixační prostředky v klinické praxi a jejich používání svým pacientům doporučuje. Je však důležité zdůraznit, že tyto prostředky nesmí sloužit k zakrytí nedostatků zubní náhrady, tedy jejího špatného zhotovení nebo postupné ztráty její funkčnosti opotřebením – jsou určeny ke zvýšení komfortu při nošení kvalitně zhotovené celkové snímatelné protézy, která sama o sobě splňuje základní kritéria funkčnosti.

Publikováno: 28.04.2007 v rubrice Zubní náhrady .
Autor: Redakce časopisů StomaTeam a StomaTip


Sdílet:
8.3.2017 - 90 % lidí nepoužívá mezizubní kartáček
Lidé mívají špatné návyky z dětství. Mnoho z nich bývá absolutně nepolíbeno dentální hygienou. Podle odborníků více než 90 % lidí, které lékař před výkonem pošle nejdřív na zubní hygienu, nepoužívá mezizubní kartáček, což je základní problém, protože samotný kartáček není schopen vyčistit vše.

18.2.2017 - Zdraví zubů ukazuje na celkové zdraví
Výzkum publikovaný v Periodontology 2000 (Anglie) zjistil, že počet zubů, které během života ztratíme, může být klíčovým ukazatelem kvality našeho života. Osoby, které mají plný počet zubů ještě v 74 letech mají výrazně větší pravděpodobnost, že se dožijí 100 let. Studie se opírá o zjištění že ztráta zubů během života úzce souvisí i se stresem.

4.1.2017 - Genetika a dědičnost? Čistý zub se nekazí a zdravá dáseň nekrvácí
Hromadění zubního plaku genetika neovlivňuje. Zubní kaz se vytvoří na zubu (zubní plak je živnou půdou pro bakterie) a tyto pak přijímají cukr z potravy. Poté bakterie přemění cukr na kyselinu a ta následně poškodí zubní sklovinu.